Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky V-GARDEN s.r.o., sídlem Dolní Nová Ves 148, Lázně Bělohrad, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2025, č. j. 8 As 38/2024-76, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve věci jde o porušení zákazu vertikálních cenových dohod jako dohod narušujících hospodářskou soutěž. Stěžovatelka je velkoobchod, který prodává maloobchodníkům zahradní techniku a zahradní vybavení.
2. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (vedlejší účastník) uznal stěžovatelku vinnou z přestupku, neboť uzavírala a plnila se svými odběrateli zakázané dohody o přímém určení cen zahradní techniky a zahradního vybavení pro další prodej v rozporu s § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Stěžovatelka své odběratele vyzývala, zejména e-mailem, aby zvýšili ceny jí dodávaného zboží pro konečné spotřebitele na úroveň jí stanovených minimálních maloobchodních cen, a oni na její výzvy přistupovali. Za toto jednání uložil vedlejší účastník stěžovatelce pokutu ve výši 7 687 000 Kč a opatření k nápravě, a to písemně informovat všechny své odběratele o zákazu a neplatnosti uzavřených dohod.
3. Rozklad stěžovatelky zamítl předseda vedlejšího účastníka, proti jeho rozhodnutí se stěžovatelka bránila správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně ("krajský soud") zamítl jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud navazující kasační stížnost nyní napadeným rozsudkem rovněž zamítl.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá rozsudek Nejvyššího správního soudu (také "kasační soud") zejména pro jeho závěr, že ve věci stěžovatelky chybějící vymezení dílčích útoků ve výroku správního rozhodnutí nemá za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí, ale je vadou, kterou se soud může zabývat jen, je-li uplatněna jako žalobní námitka. Stěžovatelka s tímto závěrem nesouhlasí a poukazuje na nedostatečnou specifikaci dílčích útoků také v odůvodnění správního rozhodnutí. Odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, od které se měl nyní kasační soud odchýlit, aniž by věc předložil k rozhodnutí rozšířenému senátu.
5. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, a to pro zásah do jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že postup ve správním a v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak správních soudů. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním řízení před (správními) soudy, nýbrž jde o zvláštní řízení, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Z hlediska ústavněprávního proto může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně souladný. Polemikou s právními závěry v rozhodnutích správních soudů se Ústavní soud zabývá pouze v případech porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. Ústavní soud v nyní posuzované věci porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Nejvyšší správní soud k námitce stěžovatelky týkající se nedostatečného vymezení dílčích útoků konstatoval, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když ji vyhodnotil jako opožděnou, a tedy nepřípustnou. Vysvětlil přitom, proč vytýkané nedostatky správního rozhodnutí nezpůsobují jeho nepřezkoumatelnost, ale jde o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního.
Stěžovatelkou odkazované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu přitom na věc nedopadá, neboť, jak kasační soud podotkl, z odůvodnění správních rozhodnutí vyplývá, kterých odběratelů a jakého časového období se dohody týkaly. Sama stěžovatelka jednotlivé útoky ve vztahu ke konkrétním odběratelům a jim adresovaným pokynům k úpravě cen rozporovala (viz např. body 92 a následující či 102 a následující prvostupňového správního rozhodnutí), na což vedlejší účastník v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí reagoval.
9. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou, že je nutné ve výroku rozhodnutí správního orgánu o pokračujícím přestupku podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona o hospodářské soutěži vymezit všechny jeho dílčí útoky. V případě stěžovatelky se však za daných okolností jednalo o vadu, kterou krajský soud nemohl posoudit, neboť šlo o opožděnou žalobní námitku. Navazující kasační námitka byla tedy Nejvyšším správním soudem správně posouzena jako nepřípustná.
10. Ústavní soud uzavírá, že nemá k závěrům Nejvyššího správního soudu žádných ústavněprávních výhrad a při jeho rozhodování současně neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky. Nejvyšší správní soud se s námitkou stěžovatelky náležitě a přesvědčivě vypořádal a v jeho závěrech nelze spatřovat extrémní odchýlení se od smyslu a účelu příslušné právní úpravy ani prvky libovůle.
11. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu