Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Marka Sovičky, advokáta, sídlem Paní Zdislavy 418/8, Česká Lípa, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2024 sp. zn. 7 To 2/2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. prosince 2023 sp. zn. 44 T 54/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovateli přiznána odměna za právní pomoc poskytnutou odsouzené K. Š. ve výši 26 450 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 3 300 Kč, tedy celkem částka 29 750 Kč. Oproti tomu stěžovateli nebyly přiznány náhrady za účast u hlavního líčení konaného dne 2. 2. 2023 a za čas promeškaný jízdami k úkonům trestního řízení ze sídla jeho advokátní kanceláře v České Lípě do Prahy a cestovné spojené s těmito jízdami ve dnech 22. 6. 2022, 14. 7. 2022, 15. 11. 2022, 2. 2. 2023, 13. 4. 2023, 15. 6. 2023 a 24. 10. 2023. K tomu obvodní soud konstatoval, že v seznamu advokátů ověřil, že stěžovatel soudu nenahlásil změnu sídla své advokátní kanceláře z Prahy do České Lípy. Učinil-li by tak, byl by ze seznamu advokátů vedeného u obvodního soudu vyškrtnut. Zdůraznil, že stěžovatel měl zákonný důvod obhajobu odmítnout, neboť v době ustanovení obhájce jeho advokátní kancelář již nesídlila v Praze. Neučinil-li tak, nelze akceptovat zvyšování nákladů obhajoby o cestovné a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s dojížděním obhájce ze sídla jeho advokátní kanceláře.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Dal za pravdu názoru obvodního soudu, že změna sídla stěžovatele představovala důvod pro odmítnutí obhajoby. Jelikož tak neučinil, nemůže mu náležet náhrada za promeškaný čas a cestovné za jízdy ze sídla jeho advokátní kanceláře do Prahy.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem rozhodujících soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivou odměnu za práci. K tomu poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1706/23 (pozn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že dokonce ani ustanovení obhájce v rozporu s trestním řádem není důvodem, pro který by obhájce mohl ustanovení odmítnout. Podotýká, že on byl ustanoven v souladu s trestním řádem a obhajobu tak nemohl odmítnout. Má za to, že i kdyby bylo jeho ustanovení shledáno jako nesprávný postup soudu, nešlo by o zákonný důvod pro odmítnutí obhajoby z jeho strany. Nadto se domnívá, že mu nelze klást k tíži, že sám neupozornil soud na změnu svého sídla. Seznam advokátů je podle § 39 odst. 2 trestního řádu veden soudem a podle stěžovatele je jeho odpovědností, jakým způsobem vedení zajišťuje a jaké advokáty z něj ustanovuje. Trestní řád nestanoví advokátům vedeným v seznamu soudu žádnou povinnost vyrozumívat soud o změnách sídla.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost splňuje předpoklady vyplývající z § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, ačkoli stěžovatel není zastoupen advokátem, protože jím sám je [viz stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.)], a je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Z napadených usnesení obvodního soudu a městského soudu není patrný žádný exces, který by činil tato rozhodnutí vybočujícími ze zásad spravedlivého procesu. Stěžovatel předložil Ústavnímu soudu shodné námitky, kterými se stížnostní soud již důkladně zabýval a s nimiž se v napadeném usnesení vypořádal.
8. Podle § 39 odst. 2, věty první, trestního řádu pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník advokátů, kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo.
9. Změnil-li stěžovatel sídlo své advokátní kanceláře ještě před jeho ustanovením obhájcem ex offo, přičemž příslušný soud se o této změně nijak nedozvěděl a ustanovil stěžovatele obhájcem, nepochybně byla tato skutečnost zákonným důvodem pro odmítnutí obhajoby, jak lze dovodit i z citovaného zákonného ustanovení. Tato okolnost musela být stěžovateli, coby osobě znalé práva, známa. V posuzované věci byly všechny úkony trestního řízení, jichž se stěžovatel zúčastnil, uskutečněny v Praze, kam se stěžovatel přepravoval ze svého sídla v České Lípě.
Neodmítl-li za dané situace stěžovatel obhajobu, nelze nic namítat proti závěru příslušných soudů, že mu nenáleží náhrada za čas promeškaný jízdami k úkonům trestního řízení ze sídla jeho advokátní kanceláře v České Lípě do Prahy ani cestovné s jízdami spojené. Ústavní soud se ztotožňuje s názorem ve věci rozhodujících soudů, že v takovém případě není možno akceptovat zvyšování nákladů obhajoby o cestovné a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s dojížděním stěžovatele.
10. Poukazuje-li stěžovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1706/23 , jde o poukaz nepřípadný, neboť se netýkal výkonu obhajoby ex offo mimo obvod (sídlo) rozhodujícího nalézacího soudu Ve zmíněné věci byl soudem prvního stupně odsouzenému ustanoven podle § 33 odst. 4 trestního řádu obhájce podle výslovné žádosti odsouzeného za účelem podání ústavní stížnosti ve věci přerušení výkonu trestu odnětí svobody, přestože soud prvního stupně neměl pravomoc takové rozhodnutí učinit (podání ústavní stížnosti není trestním řízením ve smyslu trestních předpisů). Za dané situace ustanovený obhájce neměl jinou možnost, než ustanovení přijmout, proto Ústavní soud rozhodl, že mu náleží i odměna za vykonanou práci. Zdůraznil přitom, že ustanovený obhájce nemá při ustanovení povinnost prověřovat, zda byl ustanoven v souladu s trestním řádem. Naopak je povinen obhajobu převzít, neboť trestní řád nepočítá s možností, že by obhájce mohl ustanovení odmítnout z důvodu nesprávného postupu soudu.
11. V nyní posuzované věci však ze znění § 39 odst. 2, věty první, trestního řádu přímo vyplývá, že podmínkou, aby byli advokáti vedeni v pořadníku konkrétního soudu pro účely ustanovení obhájce, je, že s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci souhlasí a v obvodu (sídle) příslušného soudu mají své sídlo. Stěžovatel bezpochyby v době svého ustanovení věděl, že nemá sídlo své advokátní kanceláře v obvodu obvodního soudu, mohl proto v souladu s § 39 odst. 2 trestního řádu obhajobu odmítnout, anebo musel počítat s tím, že bude nést zvýšené náklady spojené s cestováním ze sídla jeho advokátní kanceláře v České Lípě do Prahy.
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. dubna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu