Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Jungmannova 881, Pardubice, proti výroku II., III. a IV. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022 č. j. 39 Co 123/2021-328, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 303/02 ,
III. ÚS 106/11 ,
III. ÚS 255/05 ,
I. ÚS 195/13 a další). Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, je výhradně doménou civilních soudů. Ústavní soud tak dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před ostatními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Otázka náhrady nákladů řízení by proto mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel.
Z ústavní stížnosti stěžovatele je zřejmé, že tento nesouhlasí s tím, jak odvolací soud navýšil tarifní hodnotu věci, což se projevilo jednak ve výši nákladů na kolizního opatrovníka a jednak v poměru úspěchu ve věci. K uvedenému Ústavní soud konstatuje, že již ze shora uvedeného je zřejmé, že výše nákladů řízení zpravidla nepodléhá ústavněprávnímu přezkumu. Tím méně lze očekávat, že Ústavní soud vstoupí do role další odvolací instance a bude přepočítávat výši tarifní hodnoty. To navíc v situaci, kdy nelze očekávat, že by výsledný rozdíl v konečných nákladech řízení byl natolik intenzivní, aby bylo možné s ohledem na stanovenou výši výživného a s tím související majetkové poměry stěžovatele, uvažovat o zásahu do jeho základních práv a svobod.
Jinými slovy řečeno, i v případě, že by námitkám stěžovatele bylo lze přiznat jistou míru relevance, nepředstavuje případný rozdíl v nákladech řízení tak intenzivní zásah do majetkových práv stěžovatele, aby jím došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. května 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu