Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Richarda Benýška, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem 28. října 219, Mariánské Hory, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. prosince 2023 č. j. 40 Co 240/2023-40 a usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 14. června 2023 č. j. 203 Ex 10268/23-9, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na řádný proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a ochranu majetku (čl. 11 Listiny).
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojeného soudního rozhodnutí, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2023, č. j. 12 Co 393/2022-107, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 9. 2022, č. j. 24 Nc 3610/2009-72, byl stěžovatel zavázán k tomu, aby vedlejšímu účastníkovi zaplatil náhradu nákladů řízení v celkové částce 8 082,80 Kč. Ve věci byla zahájena exekuce k vymožení pohledávky. Stěžovatel po celou dobu řízení namítá, že disponoval vůči vedlejšímu účastníkovi pohledávkou na zaplacení stejné částky představující část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5,5 % ročně běžícího z částky 126 000 Kč za dobu od 30. 10. 2007 do 16. 5. 2022, kterou stěžovatel jako postupník nabyl a následně uplatnil k započtení. Konkrétně jde o pohledávku ve výši 8 082,80 Kč. Stěžovatel tak proti své pohledávce ve výši 8 082,80 Kč započítal svůj dluh ve výši 8 082,80 Kč z titulu náhrady nákladů řízení.
3. Stěžovatel je nyní v postavení povinného. V záhlaví uvedeným usnesením soudního exekutora bylo exekuční řízení pro pohledávku vedlejšího účastníka zcela zastaveno (výrokem I), stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 484 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce vedlejšího účastníka (výrokem II) a konečně rozhodnuto, že stěžovatel je povinen soudnímu exekutorovi JUDr. Lukáši Jíchovi uhradit náklady exekuce ve výši 847 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrokem III).
4. Proti tomuto usnesení, a to výslovně proti výroku II o nákladech řízení mezi účastníky a proti výroku III o nákladech exekuce, jež se váží k osobě soudního exekutora, podal povinný stěžovatel odvolání. Namítal, že exekuce byla zahájena bezdůvodně, neboť vymáhaná pohledávka zanikla ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce započtením, což je oprávněné známo. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, však odvolání nevyhověl a usnesení soudního exekutora v napadené části potvrdil (výrok I). Rozhodl o rovněž o náhradě nákladů řízení tak, že je stěžovatel povinen zaplatit oprávněnému vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 665,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta (výrok II).
5. Stěžovatel nesouhlasí s napadeným usnesením krajského soudu, implicitně brojí i proti příkazu k úhradě nákladů exekutora specifikovanému v záhlaví. Jeho argumentaci lze stručně shrnou tak, že exekučně vymáhaná pohledávka zanikla ještě před zahájením exekuce, a to započtením, a pozdější zaplacení znamená pouze duplicitní úhradu. Zcela v rozporu s obsahem spisu podle něj odvolací soud uvedl, že ze strany stěžovatele mělo nejdříve dojít k zaplacení vymáhané pohledávky a teprve poté k započtení. Stěžovatel mimo jiné namítá, že exekuční návrh byl šikanózní. Nesouhlasí se způsobem vypořádání námitek, které je nedostatečné a věcně chybné. Ačkoliv jde o bagatelní kauzu, Ústavní soud by se měl významným porušení jeho práv zabývat.
6. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
7. Ústavní soud nicméně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. V exekučním řízení byla vymáhána pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 8 082,80 Kč. V nynější fázi jde o náklady soudního exekutora a oprávněného v řádu stovek korun. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je přitom vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž občanský soudní řád obecně podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance v těchto (a obdobných) věcech nahrazoval Ústavní soud.
9. Na druhou stranu Ústavní soud vzhledem k výše vymezené možnosti uvážení dovodil, že při splnění určitých zvláštních podmínek je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů je míra dotčení stěžovatele – vzhledem k majetkovým či sociálním poměrům mohou totiž u některých osob mít i malé částky zásadní negativní dopad na jejich situaci (např. nález ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. II. ÚS 262/16 ). Stěžovatel však podobnou intenzitu zásahu v ústavní stížnosti netvrdí.
10. Druhou z možností, ve které Ústavní soud překážku bagatelnosti překonává, je potřeba vyjádření právního názoru na velké množství typově podobných případů, zejména se jedná o situace, kdy ke sjednocení judikatury (právě z důvodu bagatelnosti sporů) nemohly přistoupit odvolací soudy či Nejvyšší soud (např. nález ze dne 1. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ). Ani tuto linii argumentace však stěžovatel nevznáší. Nadto je třeba připomenout, že Ústavní soud i při naplnění podmínky (ne)bagatelnosti přistupuje k přezkumu rozhodování o nákladech řízení velmi restriktivně (srov. shrnutí v nálezu ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 2890/20 ).
11. Nepřekročení hranice bagatelnosti a chybějící argumentace týkající se možných výjimek z ní (srov. předchozí bod usnesení) brání Ústavnímu soudu reagovat na věcné námitky stěžovatele, jakkoliv přesvědčivými se (alespoň při zběžném zhodnocení) jeví. Stručně vyjádřeno, ne každé nesprávné (nezákonné) rozhodnutí obecných soudů musí mít nutně ústavněprávní rozměr či porušovat základní práva stěžovatele v míře vyžadující zásah Ústavního soudu.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu