Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Kudláčka, zastoupeného Mgr. Kateřinou Vaňkovou, advokátkou, sídlem Jánský vršek 323/13, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 23 Cdo 2746/2023-270, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2023 č. j. 17 Co 31/2023-244 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. října 2022 č. j. 7 C 392/2019-181, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Adély Bartolšicové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na řádný proces podle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel se v původním řízení domáhal (z důvodu odvolání daru pro nevděk) na vedlejší účastnici vyklizení a určení vlastnictví ke specifikovaným bytovým jednotkám, ke spoluvlastnickým podílům na společných částech bytových domů a pozemků, jakož i vydání konkrétního osobního automobilu. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "soud prvního stupně") zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby v celém jejím rozsahu. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že zpětvzetí žaloby bylo "falzem" a nešlo o projev jeho vůle. Soudy se podle stěžovatele nevypořádaly s jeho argumentem, že pokud neexistovala jeho vůle, nemohla být ani projevena, a k zastavení řízení došlo formalisticky na základě listiny označené jako zpětvzetí žaloby, která však nebyla jeho procesním úkonem. Stěžovatel zpochybňuje závěr o pravosti jeho podpisu na zpětvzetí žaloby vyplývající ze znaleckého posudku. Namítá dále, že vzhledem k tomu, že ve věci nebylo nařízeno jednání, bylo mu odepřeno právo na ústní jednání před odvolacím soudem.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen [§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Stěžovateli nelze přisvědčit, že se soudy jeho námitkou rozporující pravost jeho podpisu nevypořádaly. Odvolací soud se na základě odvolání stěžovatele zabýval právě otázkou, zda podpis stěžovatele na zpětvzetí žaloby je jeho pravým podpisem. Vzhledem k tomu, že závěr o pravosti podpisu nemohl odvolací soud učinit ani z vyjádření účastníků, ani z dalších skutečností (např. e-mailové komunikace mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí), ustanovil za účelem posouzení pravosti podpisu znalce z oboru písmoznalectví.
Ze znaleckého posudku vyplynul závěr, že předmětný podpis je s velkou pravděpodobností podpisem stěžovatele, když při porovnání sporného podpisu a dalších k porovnání použitých podpisů převažoval soubor shodných a podobných znaků nad dílčími rozdíly. Odvolací soud přihlédl také k přístupu stěžovatele, který před zpracováním znaleckého posudku brojil proti tomu, aby byla pravost jeho podpisu na zpětvzetí žaloby znalecky zkoumána, což podporuje závěr, že stěžovatel neměl zájem na tom, aby pravost podpisu vyšla najevo.
Ústavní soud nepovažuje za neústavní závěr odvolacího soudu o pravosti podpisu stěžovatele vycházející ze znaleckého posudku, s přihlédnutím k potvrzení pravosti podpisu stěžovatele vedlejší účastnicí, jakož i výše uvedeného přístupu stěžovatele.
6. Také závěr Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání je ústavně souladný. Stěžovatel v dovolání, podobně jako nyní v ústavní stížnosti, namítal provádění a hodnocení důkazů odvolacím soudem, která ve svém důsledku představuje polemiku se skutkovými nikoliv právními závěry. Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat skutkový stav (shodně stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 54). Nejvyšší soud současně srozumitelně vysvětlil, že přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že odvolací soud nezkoumal, zda je zpětvzetí žaloby skutečným projevem vůle stěžovatele. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že zpětvzetí žaloby je opatřeno pravým podpisem stěžovatele, a jedná se tedy o řádný procesní úkon, jehož doručením soudu došlo k účinnému zpětvzetí žaloby, pak jsou tyto závěry v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť není významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu.
7. Nejvyšší soud se vypořádal i s námitkou stěžovatele, že odvolací soud rozhodl, aniž by nařídil jednání. Objasnil, že tato námitka se vztahuje k vadě řízení, která není sama o sobě způsobilá založit přípustnost dovolání. Ústavní soud k tomu dodává, že s tvrzením stěžovatele, že odvolací soud mu odepřel přístup k soudu, nelze souhlasit. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu naopak vyplývá, že stěžovatel nepožadoval výslech znalce k vypracovanému posudku, a vzhledem k tomu, že ani odvolací soud nepovažoval výslech za nezbytný, vycházel pouze z písemného znaleckého posudku.
8. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Jejich odůvodnění vyhovují požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí a nijak nevybočují z judikatury Ústavního soudu.
9. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Jan Svatoň, v. r. předseda senátu