Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. A. P., ve věci ústavní stížnosti, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Dne 7.2.2003 obdržel Ústavní soud podání, ve kterém stěžovatel navrhuje zrušení zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon č. 451/1991 Sb."). Výše označeným zákonem se stěžovatel cítí diskriminován ve svých právech, zakotvených v čl. 1, čl. 4, čl. 19, čl. 57 a čl. 102 Ústavy ČR a v čl. 1, čl. 3, čl. 5, čl. 10, čl. 21 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Shora označený zákon podle názoru stěžovatele je rovněž v rozporu s mezinárodními deklaracemi.
Své podání stěžovatel odůvodňuje tím, že v letech 1982 až 1988 byl ve služebním poměru u SNB, složky VB, od roku 1988 do listopadu 1989 byl příslušníkem StB a od prosince 1989 do března 1990 působil u složky VB (kriminální službě).
Od ukončení služebního poměru stěžovatel nemůže vykonávat celou řadu povolání a veřejných funkcí, takže se v tomto směru cítí být diskriminován a poškozován, neboť jen obtížně shání zaměstnání a v současné době je nezaměstnaný.
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud buď zrušil výše označený zákon nebo "aby svým výkladem zákona a praxí nezahrnoval znaky kolektivní viny". Současně žádá, aby byl odškodněn částkou v minimální výši 10,000.000,-Kč za utrpěná příkoří. I když stěžovatel není v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, jak to požaduje ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), požaduje, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením § 83 zákona č. 182/1993 Sb. rozhodl tak, že se mu přiznává náhrada nákladů zastoupení.
Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. je návrh na zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost, za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/0993 Sb. Z citovaného ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. vyplývá, že návrh na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení) musí být podán spolu s ústavní stížností, když podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze podat ústavní stížnost pouze proti právnímu předpisu.
Předpokladem podání návrhu dle § 74 výše citovaného zákona je skutečnost, že právě na základě aplikace předmětného zákona bylo vydáno rozhodnutí, opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci, které je předmětem ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvádí, že by na základě aplikace napadeného zákona bylo vydáno v pravomocně skončeném řízení rozhodnutí, opatření nebo došlo k zásahu orgánu veřejné moci do jeho individuálních práv, nejsou splněny předpoklady podání návrhu, uvedené v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., takže návrh stěžovatele na zrušení zákona č. 451/1991 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Návrh na zrušení zákona č. 451/1991 Sb. nesplňoval podmínky shora uvedených ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., proto soudce zpravodaj již stěžovatele nevyzval k předložení plné moci zvoleného advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Současně soudce zpravodaj poznamenává, že Ústavní soud neprovádí výklad hmotně právních ustanovení zákona, ale v případě návrhu na jeho zrušení posuzuje soulad konkrétního právního předpisu s Ústavou.
Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu