Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele A. E., t. č. ve Věznici Kynšperk nad Ohří, právně zastoupeného Mgr. Jakubem Houfkem, advokátem, sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023 č. j. 3 Tdo 986/2023-580, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl dne 2. 4. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím mělo dojít k porušení jeho práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město č. j. 1 T 2/2023-513 ze dne 16. 5. 2023 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a osmi měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a k povinnosti oběma poškozeným nahradit škodu. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, kterému bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 207/2023-546 ze dne 12. 7. 2023 částečně vyhověno, když došlo ke zrušení výroku o trestu a náhradě škody, přičemž v tomto rozsahu bylo znovu rozhodnuto. Jinak zůstal rozsudek krajského soudu beze změny.
3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno jeho ustanovenému obhájci dne 12. 1. 2024 a stěžovateli bylo doručováno samostatně. Zástupce stěžovatele obdržel dne 22. 3. 2024 rozhodnutí České advokátní komory z téhož dne, jímž byl stěžovateli určen jako zástupce k podání této ústavní stížnosti. S ohledem na to, že rozhodnutí komory nenahrazuje procesní plnou moc, zajistil zástupce dne 27. 3. 2024 podpis zvláštní plné moci.
5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Po nahlédnutí do vyžádaného trestního spisu dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost byla podána opožděně.
6. Podle § 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu. Jak Ústavní soud ověřil v trestním spisu, usnesení bylo doručeno obhájci stěžovatele dne 12. 1. 2024 a stěžovateli samotnému již o den dříve, tedy dne 11. 1. 2024. Ústavní stížnost byla podána dne 2. 4. 2024, tedy po zákonem stanovené lhůtě, která skončila dne 12. 3. 2024. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že Česká advokátní komora vydala rozhodnutí o určení advokáta dne 22. 3. 2024.
7. Vzhledem k tomu, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje prominutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj opožděnou ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. dubna 2024
Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj