Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu 1) A. K. a 2) R. K., na vydání předběžného opatření, takto: Návrh se odmítá.
1. Návrhem podaným dne 28. března 2011 se stěžovatelé domáhají vydání předběžného opatření podle § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, kterým by byla M. V. a M. P. uložena povinnost nenakládat s právy plynoucími z notářského zápisu ze dne 12. srpna 2010 (o uznání dluhu a o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu) do doby dořešení nároku na náhradu škody ministerstvem spravedlnosti pro nesprávný úřední postup v řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. RsP 1075/09 ze dne 12. února 2010, a o návrhu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu a v exekučním řízení vedeném na základě tohoto rozhodčího nálezu.
2. Navrhovatelé v ústavní stížnosti rozebírají, jak nesprávně rozhodoval Městský soud v Brně a Okresní soud ve Vyškově ve věci jejich návrhu na vydání "předběžného opatření nevykonatelnosti" rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. RsP 1075/09 ze dne 12. února 2010 a o návrhu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu a v exekučním řízení vedeném na základě tohoto rozhodčího nálezu. Exekuci se stěžovatelům podařilo odvrátit sjednáním lichvářského úvěru, který využili na uhrazení nákladů exekuce.
Následně se obrátili na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem na náhradu škody za nesprávný úřední postup, o kterém však doposud nebylo rozhodnuto. Navrhovatelé spatřují porušení svých základních práv jak v postupu obecných soudů, tak v postupu ministerstva s tím, že jim v důsledku toho hrozí vážná a nezvratitelná újma výkonem notářského zápisu ze dne 12. srpna 2010, neboť prodloužená lhůta ke splacení úvěru končí dne 5. dubna 2011.
3. Navrhovatelé tvrdí, že nemohou v dané věci podat ústavní stížnost, neboť dosud není dořešena žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, ani návrh na vydání předběžného opatření o jeho "nevykonatelnosti", a konečně ani nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup. Souběžně navrhovatelé požádali o neprodlené projednání svého návrhu, neboť hrozí nebezpečí z prodlení. Rovněž požádali o prominutí "výdajů spojených s projednáním a vydáním" předběžného opatření.
4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat návrhem věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou pro to splněny všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
5. V posuzovaném případě nebyl návrh evidentně sepsán advokátem, ani k němu nebyla přiložena plná moc zmocněnému advokátovi (srov. § 30 an. zákona). To se nepochybně projevilo na kvalitě návrhu a byl by to důvod pro výzvu k odstranění vad [§ 41 písm. b) zákona]. Ovšem v tomto případě je na jednu stranu dostatečně zřejmé, čeho se navrhovatelé domáhají, a na druhé straně je zřejmé, že ani odstranění uvedené vady by nemohlo přivodit věcnou projednatelnost návrhu.
6. Předběžné opatření či odklad vykonatelnosti jsou v řízení před Ústavním soudem samostatně upravenými instituty (§ 79 a 80 zákona), což vylučuje analogické využití týchž institutů tak, jak jsou upraveny jinými předpisy (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 380/01 ze dne 30. července 2001, aj.). Pro uvedené procesní instituty přitom v řízení před Ústavním soudem platí, že jsou neoddělitelně spojeny s dříve či souběžně podanou ústavní stížností, resp. s ústavní stížností směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Bez přímé souvislosti s podanou ústavní stížností je tedy návrh na vydání předběžného opatření, resp. na odklad vykonatelnosti nepřípustný. Mimoto oba uvedené instituty v řízení před Ústavním soudem musí směřovat proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci. Jsou tudíž vyloučeny návrhy směřující proti soukromoprávním subjektům a jejich úkonům.
7. V posuzovaném případě navrhovatelé doposud nepodali žádnou ústavní stížnost, která by jakkoliv souvisela s návrhem, který uplatnili. Jejich návrh přitom nesměřuje proti rozhodnutí či jinému opatření orgánu veřejné moci. Svolení s vykonatelností uznaného dluhu je totiž jednostranný soukromoprávní úkon. V daném případě tedy jednak není návrh přípustný pro absenci existence primární ústavní stížnosti a dále s ohledem na to, že vůbec nesměřuje proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci.
8. Ústavní soud tedy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh stěžovatelů pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona. Tím byly souběžně odmítnuty i jakékoliv další souběžně podané návrhy.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj