Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2024, č. j. 91 Co 13/2024-393, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí.
2. Napadeným usnesením soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 11. 2023 č. j. 20 C 51/2020-386, kterým pro opožděnost odmítl dovolání stěžovatele jako žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023 č. j. 31 Co 99/2023-359.
3. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023 č. j. 31 Co 99/2023-359 byl stěžovateli doručen do datové schránky dne 16. 8. 2023. Dne 17. 10. 2023 proti němu podal stěžovatel dovolání. Učinil tak však po uplynutí dvouměsíční lhůty podle § 240 odst. 1 věta první o.s.ř. Soud vysvětlil, že se jedná o lhůtu počítanou podle měsíců, na jejíž běh se uplatní pravidlo uvedené v § 57 odst. 2 o.s.ř., podle něhož lhůta končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Dospěl tak k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když dovolání stěžovatele ze dne 17. 10. 2023 jako opožděně podané odmítl, protože lhůta uplynula v pondělí dne 16. 10. 2023.
4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že dovolání skutečně podal několik minut po půlnoci v den následující po uplynutí dovolací lhůty. Formálně tak uznává své pochybení. Vysvětluje jej tím, že nedopatřením zaměnil dva dokumenty, protože byl unavený. Rozhodnutí soudů považuje za formalistické. Přednost by mělo mít právo na projednání opravného prostředku bez účelové argumentace k tíži stěžovatele s odůvodněním, že je advokátem.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost splňuje předpoklady vyplývající z § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, ačkoli stěžovatel není zastoupen advokátem, protože jím sám je [viz stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů, které v řízení o včasnosti jeho odvolání vykládaly podústavní právo. V ústavní stížnosti Ústavní soud však neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Napadené rozhodnutí je přiléhavě odůvodněno a Ústavní soud neshledává, že by bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecného soudu tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat.
7. Ústavní soud v těchto souvislostech připomíná, že ve své judikatuře dlouhodobě vychází ze zásady, že nárok na projednání opravného prostředku je spojen s odpovědností účastníka za ochranu svých práv, která je ve smyslu zásady "bdělým náležejí práva" (vigilantibus iura scripta sunt) plně v jeho dispozici. Uplatnění této zásady nelze zaměňovat s přepjatým formalismem, který stěžovatel přičítá městskému soudu.
8. Pokud stěžovatel podal dovolání skutečně opožděně, soud postupoval v mezích procesní úpravy, když jej jako opožděné odmítl. Argumentace soudu, že běhu a konce lhůty si stěžovatel musel být vědom, protože je sám advokát, se Ústavnímu soudu nejeví jako excesivní. Je naopak konstatováním reality, neboť stěžovatel jako právní profesionál potvrzuje, že si byl běhu lhůty vědom.
9. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu