Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. N. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2007, č. j. 30 Co 116,117/2006-1383, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 4. 2005, č. j. 30 P 265/2003-1012, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. 11. 2005, č. j. 30 P 265/2003-1139, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 11. 4. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti rozhodnutím obecných soudů specifikovaným v záhlaví tohoto usnesení.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (podání bylo více méně blanketní povahy, absentovalo v něm označení základních práv, která měla být napadenými rozhodnutími porušena, postrádalo jakoukoliv argumentaci stran porušení základních práv a stěžovatel nebyl právně zastoupen), byl stěžovatel přípisem ze dne 17. 4. 2007 vyzván k jejich odstranění, a to tak, aby měl Ústavní soud ke dni 10. 5. 2007 k dispozici bezvadnou ústavní stížnost.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval elektronickým podáním bez ověřeného elektronického podpisu ze dne 3. 5. 2007, ve kterém požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad "minimálně o 60 dní". Tuto žádost odůvodnil tak, že kontaktoval Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta, přičemž obdržel odpověď s požadavkem doplnění žádosti o značné množství dokladů a potvrzení. Není proto v moci stěžovatele v tak krátké lhůtě vše dle požadavků České advokátní komory doložit.
Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Soudce zpravodaj přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatele nelze především odhlédnout od skutečnosti, že již v minulosti byl účastníkem řízení o ústavní stížnosti (řízení sp. zn. I. ÚS 698/04 ,
I. ÚS 239/05 ,
I. ÚS 253/05 ) a již v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, mu tedy musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem.
S ohledem na to, že stěžovatel výzvě k odstranění vad v určené lhůtě nevyhověl, soudce zpravodaj návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. května 2007
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj