Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatelky RIM CZ Service s.r.o., sídlem Mánesova 885, 763 62 Tlumačov, zastoupené Mgr. Petrem Otrusinou, advokátem, sídlem Lešetín II 7147, 760 01 Zlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ads 31/2021-28 ze dne 15. 11. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byla dne 9. 1. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví specifikovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soud v Brně č. j. Ad 8/2019-45 ze dne 12. 1. 2021, a současně byla věc jmenovanému soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Citované ustanovení je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky). Podmínkou projednání ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení, což v daném případě splněno není.
V petitu ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušit rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým bylo v celém rozsahu zrušeno rozhodnutí krajského soudu, a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Předmětné správní řízení tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku rozsudku nadále probíhá, a stěžovatelka má právo využít všechny možnosti soudní ochrany, a to včetně podání mimořádného opravného prostředku proti novému rozhodnutí správního soudu.
Ústavní stížnost proti zrušujícímu výroku usnesení Nejvyššího správního soudu je proto podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, tj. předčasná (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 3794/14 , ze dne 3. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 90/09 aj., všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Důvody pro použití § 75 odst. 2 tohoto právního předpisu Ústavní soud neshledal. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj