Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky L. S., zastoupené Mgr. Tomášem Všetečkou, LL.M., advokátem, sídlem Na Příkopě 814, Vsetín, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 283/2023-281 ze dne 10. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a M. V. a nezletilého A. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") č. j. 52 Nc 4781/2019-32 ze dne 30. 9. 2019 byla schválena dohoda rodičů pro dobu před i po rozvodu manželství o svěření nezletilého vedlejšího účastníka do péče stěžovatelky. Rozsudkem okresního soudu č. j. 52 P 33/2020-175 ze dne 16. 3. 2021 byla schválena dohoda rodičů o styku s nezletilým tak, že vedlejší účastník (otec nezletilého) byl oprávněn se s ním pravidelně stýkat vždy v lichém kalendářním týdnu od středy 15 hodin do pátku 6.40 hodin a v sudém kalendářním týdnu od pátku 15 hodin do pondělí 6.40 hodin.
3. Návrhem ze dne 2. 2. 2023 se otec domáhal svěření nezletilého do střídavé péče rodičů tak, že by byl v lichém týdnu v péči stěžovatelky a v sudém týdnu v péči otce. Rozsudkem okresního soudu č. j. 52 P 33/2020-254 ze dne 31. 5. 2023 byl návrh otce na změnu péče zamítnut a bylo mu zvýšeno výživné na částku 3 500 Kč měsíčně. Okresní soud dospěl k závěru, že nezletilý preferuje výchovné prostředí u matky a že u otce se mu sice líbí, ale nechce tam pobývat déle.
4. K odvolání otce byl rozsudek okresního soudu změněn napadeným rozsudkem krajského soudu tak, že nezletilý byl svěřen do střídavé péče rodičů, a to v každém sudém kalendářním týdnu do péče otce a v každém lichém kalendářním týdnu do péče stěžovatelky s předáváním v neděli v 18 hodin. Otci i stěžovatelce byla uložena povinnost platit na výživu nezletilého 2 200 Kč měsíčně. Krajský soud s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 v napadeném rozhodnutí uvedl, že oba rodiče mají stejné právo na péči o děti, že toto právo je naplněno při možnosti obou rodičů pečovat o dítě po stejnou dobu jako druhý rodič a že v projednávaném případě nebyla shledána žádná kontraindikace k nastolení střídavé péče.
5. Stěžovatelka namítá, že z vyjádření nezletilého vyplývá jeho přání být s otcem méně často než doposud. Podle stěžovatelky nerespektoval krajský soud přání nezletilého, a napadené rozhodnutí je tak v rozporu s jeho nejlepšími zájmy. Stěžovatelka má za to, že v řízení byly zjištěny důvody, pro které nezletilý preferuje její péči (lepší dostupnost školského zařízení, polorodý bratr, babičky a kamarádi v bydlišti matky). Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutím sděluje krajský soud nezletilému, že ho jeho názor nezajímá.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte.
9. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny. Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance.
10. Co se týče stěžovatelčiny námitky o nezohlednění přání nezletilého, Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zdůrazňuje, že přání nezletilého je nutné považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nálezy sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) a sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5.2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Názor dítěte je třeba zohledňovat velmi citlivě, neboť dítě samo nemusí být ani ve vyšším věku schopno plně odhadnout dopad svého postoje.
11. Ze soudního spisu vyplývá, že názor nezletilého byl v rámci posuzovaného řízení zjišťován několikrát. Podle zprávy opatrovníka ze dne 11. 4. 2023 byl s nezletilým proveden dne 24. 2. 2023 pohovor ve školní družině základní školy, dne 3. 4. 2023 v domácnosti stěžovatelky a dne 6. 4. 2003 v domácnosti otce. Na dotazy, zda by se chtěl u rodičů střídat po týdnu, odpověděl, že neví, a deklaroval, že je mu dobře s každým z nich. Dne 23. 5. 2023 se uskutečnil pohovor s nezletilým v budově okresního soudu za přítomnosti soudkyně a forenzní sociální pracovnice.
Nezletilý komunikoval pouze pomocí posturiky těla a pohybů hlavy (ano, ne) a rameny (nevím). Okresní soud z jeho výpovědi dovodil, že nezletilý neví, jak by měla péče o něj vypadat, a že z omezené komunikace vyplynulo, že u otce nechce být déle. V rámci odvolacího řízení byl nezletilý vyslechnut jak opatrovníkem, tak při jednání krajského soudu. Ze zprávy opatrovníka ze dne 14. 12. 2023 vyplynulo, že se mu líbí u obou rodičů a že nechce nic měnit, při jednání krajského soudu dne 10. 1. 2024 se vyjádřil tak, že se mu u otce líbí, má ho rád a jediným důvodem, proč by u něj chtěl být méně, je vzdálenost školy od bydliště otce.
Na dotaz soudkyně uvedl, že si střídání u obou rodičů po týdnu asi neumí představit.
12. Krajský soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že na péči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče a že v řízení nebyly zjištěny žádné mimořádné negativní skutečnosti, které by mohly bránit svěření nezletilého do jejich střídavé péče. Krajský soud dospěl k závěru, že podmínky pro péči o nezletilého v místě bydlišť obou rodičů jsou rovnocenné a že ani horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže být důvodem pro vyloučení střídavé péče.
13. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že krajský soud se zabýval vyjádřeními nezletilého, ve svém rozhodnutí je zohlednil a posoudil i ve vztahu k jiným skutkovým zjištěním. Vyjádření nezletilého hodnotil tak, že ve věku deseti let není dostatečně rozumově a duševně vyspělý, aby byl schopen sám posoudit otázku své další péče v celém jejím rozsahu. Zdůraznil, že rozhodnutí není možné založit pouze na přání nezletilého, aniž by soud rezignoval na zjištění dalších skutečností relevantních pro posouzení jeho nejlepšího zájmu.
Ani negativní vyjádření nezletilého týkající se vzdálenosti bydliště otce nepovažoval za významnou okolnost, která by měla bránit jeho svěření do střídavé péče, neboť otec nezletilého vozí do školy autem a nebylo zjištěno, že by v důsledku vzdálenosti bydliště docházelo k pozdním příchodům do vyučování. Krajský soud posoudil i vztah nezletilého k jeho staršímu polorodému bratru a dospěl k závěru, že v důsledku nastolení střídavé péče dojde pouze k mírnému rozšíření doby pobytu nezletilého u otce, což se ve vzájemné kvalitě sourozeneckého vztahu zásadním způsobem nemůže odrazit.
14. Ústavní soud uzavírá, že v postupu krajského soudu soud neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatelky a mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Krajský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústavně souladným způsobem odůvodnil své závěry ohledně svěření nezletilého do střídavé péče rodičů. Své rozhodnutí postavil na komplexním zhodnocení zájmů nezletilého, odůvodnění jeho rozhodnutí je logické a srozumitelné a jeho závěry nelze považovat za excesivní nebo rozporné s nejlepším zájmem nezletilého.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu