Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele I. S., právně zastoupeného JUDr. Gabrielou Wagnerovou, advokátkou se sídlem Ruprechtická 158/12a, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2023 č. j. 10 To 379/2023-295 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 1 T 65/2020-287, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Okresní soud v Benešově (dále též "okresní soud" či "soud prvního stupně") rozhodl napadeným usnesením podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku, že stěžovatel vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 9. 2020 č. j. 1 T 65/2020-92 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020 č. j. 10 To 273/2020-146, od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 6. 2022 č. j. 1 T 65/2020-247. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, kterou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu Krajský soud v Praze (dále též "krajský soud" či "stížnostní soud") zamítl jako nedůvodnou.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti usnesení okresního soudu podal prostřednictvím své obhájkyně včasnou stížnost, a to písemně dne 13. 11. 2023. Současně stěžovatel v podané stížnosti uvedl, že ji odůvodní do 10 dnů poté, co bude doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně jeho obhájkyni. Tak se stalo dne 17. 11. 2023. Soud podle tvrzení stěžovatele však na odůvodnění stížnosti nevyčkal, ani nesdělil obhájkyni, aby zaslala odůvodnění ve lhůtě kratší. Již dne 21. 11. 2023 předložil spis k projednání a rozhodnutí stížnostnímu soudu. Ten o ní rozhodl dne 28. 11. 2023.
4. Stěžovatel má za to, že shora popsaným jednáním soudů obou stupňů bylo hrubě porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že mu bylo zabráněno v přístupu k soudu. Především mu nebylo umožněno předložit stížnostnímu soudu argumenty proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Stížnostní soud se tak v podstatě věcí nezabýval s tím, že stížnost nebyla odůvodněna, a to přesto, že odůvodnění stížnosti bylo stěžovatelem zasláno dne 30. 11. 2023. Stěžovatel má za to, že jím stanovené lhůta 10 dnů nebyla nikterak nepřiměřená a zejména upozorňuje na to, že nebyla pro stěžovatele závazná. Stěžovatel nakonec stížnost odůvodnil ve lhůtě 13 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí a toto své odůvodnění zaslal přímo soudu prvního stupně, neboť mu nebylo známo, že spis byl již odeslán k projednání na krajský soud. Nezákonný postup soudů obou stupňů naznačuje také skutečnost, že usnesení o vyřízení opravného prostředku okresní soud zaslal právní zástupkyni stěžovatele až dne 12. 2. 2024, tj. více než tři měsíce poté, co mu byl spis stížnostním soudem vrácen.
11. Ústavní soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí soudů v trestních věcech není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy.
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska v ní uplatněných námitek, které se týkají výlučně procesního postupu obecných soudů, a žádný zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu neshledal. Jak vyplynulo ze spisu, stěžovatel se spolu se svou obhájkyní zúčastnil veřejného zasedání dne 8. 11. 2023, na němž bylo vyhlášeno napadené usnesení okresního soudu. V zákonné lhůtě podal proti tomuto usnesení blanketní stížnost s tím, že ji odůvodní do 10 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení obhájkyni. Tak se však nestalo, písemné vyhotovení usnesení bylo obhájkyni doručeno dne 17. 11. 2023, přičemž odůvodnění stížnosti bylo okresnímu soudu doručeno až dne 30. 11. 2023. V mezidobí rozhodl krajský soud o stížnosti v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2023.
13. Jak správně podotknul ve svém vyjádření krajský soud, jeví se absurdním stěžovat si na porušení procesních práv v situaci, kdy obhájkyně stěžovatele nedodrží svou vlastní stanovenou lhůtu pro odůvodnění stížnosti a vnímá ji jako nezávaznou. Usnesení okresního soudu nebylo, co se týká jeho obsahu, natolik složité, aby nebylo možné je prostudovat a argumentaci proti němu předložit soudu v desetidenní lhůtě, kterou si sama obhájkyně určila, a na níž soud konkludentně přistoupil. Žádné z rozhodnutí Ústavního soudu, na něž stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje, nelze na jeho věc aplikovat, neboť jejich skutkové okolnosti jsou zcela rozdílné.
14. Ústavní soud však musí dát stěžovateli za pravdu v tom, že při doručování usnesení krajského soudu došlo k neodůvodněným průtahům, když pokyn k doručení tohoto usnesení obhájkyni byl vydán okresním soudem až dne 2. 2. 2024. Toto prodlení ale na závěru o neopodstatněnosti ústavní stížnosti nemůže nic změnit.
15. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2024
Jan Svatoň, v. r. předseda senátu