Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu navrhovatele Ing. V. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 783/2002, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2000, sp. zn. 12 Co 872/99, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. prosince 2000, sp. zn. 11C 1496/96, mimo ústní jednání dne 15. dubna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Vojtěchem Ceplem, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel podáním ze dne 10. února 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. února 2003, brojil proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. října 2002 (21 Cdo 783/2002-170), usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2000 (12 Co 872/99-118) a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. prosince 2000 (11C 1496/96-123), kterými nebylo vyhověno jeho žalobě o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce obchodní společností N., a.s., v likvidaci.
Stěžovatel tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva [čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst.1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Napadená rozhodnutí nevycházela z řádně zjištěných důkazů a řízení před obecnými soudy trpěla značnými průtahy a formálními vadami (soud nesplnil poučovací povinnost, stěžovatel neměl možnost vyjádřit se k osobě soudce, rozhodoval vyloučený soudce, nesprávné označení účastníků atd.). Stěžovatel dále zpochybnil právoplatnost jmenování soudců odvolacího, dovolacího i Ústavního soudu, dále napadl neústavnost právní úpravy ustanovení občanského soudního řádu o dovolání i ustanovení § 30 odst. 1 zák. čís. 182/1993 Sb. Stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl zrušení rozhodnutí napadených ústavní stížností, jak jsou vpředu označena.
Protože šlo o podání nesplňující formální podmínky ústavní stížnosti předepsané zákonem [§ 30 odst. 1 a § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona"], byly stěžovateli jeho formální vady vytknuty a současně mu byla stanovena 30ti denní lhůta k jejich odstranění. Výzva Ústavního soudu, jak je o ní zmínka, byla stěžovateli doručena dne 5. března 2003, a protože do dnešního dne na ni vůbec nereagoval a vytknuté vady neodstranil, nezbylo než ve věci rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. dubna 2003
Vojtěch Cepl soudce zpravodaj