Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 2645/2010-77 ze dne 21. 12. 2010 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2510/2011 ze dne 19. 10. 2011, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4, ustanovení § 237 odst. 3, uvozovací věty ustanovení § 239 odst. 1 a poslední věty ustanovení § 239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto: Návrh se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2510/2011 ze dne 19. 10. 2011, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 2645/2010-77 ze dne 21. 12. 2010. Posledně citovaným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 25 C 645/2009-70 ze dne 19. 10. 2010 o odmítnutí žaloby stěžovatele podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), pro neodstranění vad žalobního návrhu. Stěžovatel tvrdí, že postupem dotčených soudů došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu.
Současně stěžovatel navrhl derogaci ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř. pro jeho rozpor s čl. 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i ustanovení § 237 odst. 3, uvozovací věty ustanovení § 239 odst. 1 a poslední věty ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti informován o zákonem požadovaných náležitostech ústavní stížnosti (stěžovatel vystupoval v řízení před Ústavním soudem již asi ve sto sedmdesáti projednávaných věcí) a vzdor tomu vykazuje posuzovaná ústavní stížnost vady. Evidentně nebyla sepsána advokátem, ani k ní nebyla přiložena plná moc advokátovi zmocněnému stěžovatelem. Nebyly přiloženy kopie napadených rozhodnutí a konečně podání nebylo předloženo v zákonem požadovaném počtu stejnopisů.
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem v minulosti opakovaně uvědomen i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech, protože by se jednalo jen o neefektivní a formalistický postup (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3034/11 ze dne 1. 11. 2011).
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost neschopná věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavnímu soudu tudíž nezbylo než návrh na zrušení § 241 odst. 4, § 237 odst. 3, uvozovací věty ustanovení § 239 odst. 1 a poslední věty ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. února 2012
Stanislav Balík, v. r. předseda senátu