Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti REVITEX CZ, a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 141/2662, zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Ostrava, Dvořákova 26, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 6 To 19/2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
3. Toto usnesení stěžovatelka napadla stížností ve smyslu § 141 a násl. trestního řádu. Tato stížnost však byla usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 6 To 19/2015, jako opožděná zamítnuta. Soud k tomu uvedl, že předmětné usnesení policejního orgánu bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím její datové schránky dne 22. 10. 2014. Stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení pak byla podána k poštovní přepravě teprve dne 12. 1. 2015, tedy zjevně až po uplynutí zákonem stanovené třídenní lhůty.
6. Jak vyplývá z výše uvedeného, je podstatou nyní posuzované ústavní stížnosti nesouhlas stěžovatelky s právním názorem soudu o opožděnosti její stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zajištění náhradní majetkové hodnoty, resp. s názorem, že lhůta pro podání této stížnosti počala plynout okamžikem doručení usnesení policejního orgánu stěžovatelce prostřednictvím její datové schránky.
7. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není součástí soudní soustavy [srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností soudů. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Pochybení výše naznačeného charakteru, které by jedině mohlo vést ke zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud má s přihlédnutím k obsahu vyžádaného spisového materiálu naopak za to, že pokud soud odmítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu jako opožděnou, když tato byla k poštovní přepravě předána až dne 12. 1. 2015, přestože předmětné usnesení bylo stěžovatelce doručeno již dne 22. 10. 2014, pak postupoval zcela v souladu s příslušnými procesními právními předpisy, neboť v rámci příslušného spisového materiálu není založena plná moc, která by dokládala oprávnění JUDr.
Vladimíra Ježka k zastupování stěžovatelky a rozsah tohoto oprávnění, a z níž by tedy bylo možno dovodit, že předmětné usnesení mělo být policejním orgánem doručováno tomuto zástupci. Na skutečnost, že v rámci předmětného spisového materiálu není tato plná moc založena, a policejní orgán proto předmětné usnesení správně doručoval pouze stěžovatelce (a nikoli JUDr. Vladimíru Ježkovi), upozornila též dozorující státní zástupkyně.
. Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že policejní orgán připustil účast JUDr. Vladimíra Ježka při prohlídce a soupisu zajišťovaných movitých věcí a v rámci záznamu o tomto úkonu jej označil za právního zástupce stěžovatelky. Ústavní soud má naopak za to, že chtěla-li se stěžovatelka nechat v rámci předmětného řízení zastupovat právním zástupcem, byla povinna předložit policejnímu orgánu plnou moc, z níž by tato její vůle byla seznatelná. To však stěžovatelka ke své škodě neučinila, přičemž sama takovou skutečnost ani netvrdí.
Ústavní soud v této souvislosti nesdílí ani názor stěžovatelky, že "[p]okud snad policejní orgán z nějakého důvodu nabyl pochybnosti o účinnosti právního zastoupení, mohl se třeba i telefonicky s účastníkem spojit a ověřit to." To proto, že jak již bylo uvedeno shora, byla to stěžovatelka, jíž tížila povinnost doložit policejnímu orgánu existenci svého právního zastoupení. Povinnost policejního orgánu tuto skutečnost aktivně zjišťovat naopak z žádného právního předpisu dle názoru Ústavního soudu dovodit nelze.
Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že policejní orgán nebyl povinen (ani oprávněn) doručovat usnesení o zajištění náhradní hodnoty JUDr. Vladimíru Ježkovi a soud proto nepochybil, pokud počítal běh lhůty pro podání stížnosti ode dne, kdy bylo předmětné usnesení policejního orgánu doručeno stěžovatelce.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. července 2015
Jiří Zemánek v. r. předseda II. senátu Ústavního soudu