Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Jandové, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 102 VSPH 368/2021-535, 102 VSPH 369/2021, 102 VSPH 370/2021, 102 VSPH 371/2021 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. března 2021 č. j. 76 ICm 68/2019-428, KSLB 76 INS 22654/2011, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a a) Mgr. Ing. Vlastislava Vlčka, b) Mgr. Ing. Martina Pinty a c) obchodní společnosti KOPPA v. o. s., sídlem Mozartova 679/21, Liberec, insolvenční správkyně JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., Ph.D. a d) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") zamítl stěžovatelčinu žalobu o vypořádání společného jmění manželů (SJM) zaniklého prohlášením konkursu na majetek JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., Ph.D., dne 18. 5. 2012 (výrok I), jakož i na náhradu škody ve výši 30 mil. Kč (výrok II), stěžovatelce uložil nahradit vedlejším účastníkům a) až c) náklady řízení (výroky III až V), vůči vedlejší účastnici c) řízení zastavil a vůči vedlejším účastníkům a) a b) zamítl žalobu o vypořádání SJM v části návrhu, aby do výlučného vlastnictví stěžovatelky byly přikázány blíže specifikované movité i nemovité věci (výroky VI, VII a IX), a zamítl žalobu o vypořádání SJM v části, kterou se stěžovatelka domáhala určení, že do jejího výlučného vlastnictví náleží blíže specifikované movité věci (výrok VIII).
3. Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") zastavil řízení o odvolání stěžovatelky proti usnesením krajského soudu ze dne 5. 2. 2021 č. j. 76 ICm 68/2019-334, ze dne 16. 2. 2021 č. j. 76 ICm 68/2019-336, ze dne 18. 3. 2021 č. j. 76 ICm 68/2019-380 (výroky I až III), zastavil i odvolací řízení o odvolání stěžovatelky proti citovanému rozsudku (výrok IV), a to podle § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s § 211 o. s. ř., a stěžovatelce uložil vedlejším účastníkům a) až c) nahradit náklady řízení (výroky V až VII).
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka (mj.) tvrdí, že byla zkrácena na možnosti podat proti meritornímu rozhodnutí řádný opravný prostředek. K tomu uvádí, že brojí proti usnesením obecných soudů, kterými došlo k zastavení odvolacího řízení, resp. odmítnutí odvolání pro nepřípustnost, a že si je vědoma toho, že zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), připouští využití mimořádného opravného prostředku, a to žaloby pro zmatečnost.
5. Žádá však, aby Ústavní soud, i když nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, přijal její ústavní stížnost podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to z důvodu, že v daném soudním řízení dochází ke značným průtahům a že jí může vzniknout vážná a neodvratitelná újma prodejem majetku z nevypořádaného SJM. Tuto svou obavu odůvodňuje tím, že již v roce 2016 a později, kdy ještě o vypořádání SJM nebylo pravomocně rozhodnuto, insolvenční správkyně tento majetek zpeněžila (v jednom případě ve veřejné dobrovolné dražbě a ve dvou případech mimo dražbu).
6. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
9. Podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
10. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. účastník řízení může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (mj.) zastaveno odvolací řízení.
11. Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným usnesením vrchní soud (jako soud odvolací) zastavil řízení o odvoláních stěžovatelky, lze je podle posledně uvedeného ustanovení napadnout žalobou pro zmatečnost. Jde o mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle § 75 odst. 1 téhož zákona před podáním ústavní vyčerpat, tzn. nejen jej podat, ale i dosáhnout rozhodnutí o něm. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala, natož že by již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpala" (srov. i § 72 odst. 6 téhož zákona). Z tohoto důvodu je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 téhož zákona.
12. Z této skutečnosti ostatně sama stěžovatelka vychází, a proto se dovolává použití § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení však na danou věc dopadat nemůže - jednak není patrno, že by vůbec nějaké řízení o žalobě pro zmatečnost probíhalo, jednak by v něm (kdyby snad vedeno bylo) sotva mohlo docházet ke "značným průtahům", bylo-li napadené usnesení vrchního soudu vydáno ani ne před měsícem (dne 29. 3. 2022).
13. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2022
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj