Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FADIS OSIVA s.r.o., sídlem Domažlická 36, Horšovský Týn, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2022, sp. zn. 57 T 3/2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Ústavní soud se však ústavní stížností nemůže věcně zabývat. Brání mu v tom zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Ta má dvě stránky, a sice formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena, kdy již nemají žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [k tomu nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25].
2. Jinými slovy, Ústavní soud zásadně nemůže zasahovat do probíhajícího soudního řízení; nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní obecný soud. Probíhá-li tedy souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné soudní řízení, třebas řízení o opravném prostředku, Ústavní soud se musí zdržet bližšího posouzení ústavní stížnosti.
3. V řízení před obecnými soudy měla stěžovatelka postavení zúčastněné osoby (§ 42 trestního řádu). Obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly o zabrání stěžovatelčiných nemovitých věcí (pozemků nacházejících se na Domažlicku) podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Stěžovatelka se neúspěšně bránila odvoláním. Dále se před obecnými soudy, resp. před Nejvyšším soudem nemohla bránit, protože není oprávněna podat dovolání (a contrario § 265d trestního řádu). Stěžovatelce tak skutečně nezbývalo nic jiného než se obrátit na Ústavní soud.
4. Ústavní soud ovšem upozorňuje, že stěžovatelčina situace není neřešitelná. Pokud některá z oprávněných osob (např. státní zástupce nebo obviněný) podá dovolání a toto dovolání je důvodné, Nejvyšší soud musí ve prospěch dalších osob změnit napadené rozhodnutí, i když samy nepodaly dovolání (§ 265k odst. 2 ve spojení s § 261 trestního řádu).
5. Ústavní soud si proto ověřil, zda některá z oprávněných osob (§ 265d odst. 1 trestního řádu) podala dovolání. Po telefonickém dotazu na městský soud zjistil, že jeden z obviněných skutečně podal dovolání (dne 22. 4. 2024). Věc tedy není pro soudy definitivně uzavřena, není splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnost.
6. Nyní tedy souběžně probíhá jiné soudní řízení. Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodne. Ústavní soud tak logicky nemůže rozhodnout o ústavní stížnosti dříve, než se k věci vyjádří sám Nejvyšší soud. Pokud by tak učinil, mohl by tím nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecného soudu. Ať už Nejvyšší soud rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud tím samozřejmě stěžovatelce nezavírá dveře k ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud, poté co obecné soudy ve věci pravomocně rozhodnou, tj. rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude tedy zachována.
8. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. května 2024
Zdeněk Kühn v. r.
soudce zpravodaj