Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jaromíra Kubise, advokáta, se sídlem Generála Hlaďo 155/35, 741 01 Nový Jičín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2018 č. j. 8 Cmo 47/2017-497, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Krajského soudu v Ostravě a 2. města Nový Jičín, sídlem Masarykovo nám. 1, 741 01 Nový Jičín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel má za to, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci porušilo jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; porušen měl být také čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení § 238 odst. 1 písm. k) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
U Krajského soudu v Ostravě (dále jen "prvoinstanční soud") je pod sp. zn. 11 Cm 122/2009 veden civilní spor mezi žalobcem městem Nový Jičín (dále jen "žalobce) a žalovaným o zaplacení částky 3.044.630,36 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Škoda měla žalobci vzniknout tím, že žalovaný jako advokát - právní zástupce Bytového podniku města Nový Jičín zavinil vydání rozsudku pro uznání ve sporu vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 343/2005. Prvoinstanční soud rozsudkem ze dne 11. listopadu 2016 č. j. 11 Cm 122/2009-475 žalobu zamítl.
O odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 9. ledna 2018 č. j. 8 Cmo 47/2017-497 tak, že rozsudek prvoinstančního soudu zrušil a věc se vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud prvoinstančnímu soudu uložil, aby přihlédl k výsledkům řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 343/2005, v němž byl rozsudek pro uznání vydán a poté znovu posoudil důvodnost žaloby. Toto rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 9. ledna 2018 je napadeno ústavní stížností.
Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soudnictví v České republice a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"), v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243)].
Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.
V projednávaném případě je evidentní, že ve věci stěžovatele jako žalovaného, dosud nebylo v civilním řízení pravomocně rozhodnuto a řízení bude dále probíhat před prvoinstančním soudem. K ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv tak stěžovatel má, resp. bude mít k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčen, že k tomu má důvody. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Akcesorický návrh na zrušení § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí osud ústavní stížnosti; proto byl i tento návrh odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu