Nevyčerpání žaloby pro zmatečnost v pozůstalostním řízení jako důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti
U 9/99 SbNU 537
Nevyčerpání žaloby pro zmatečnost v pozůstalostním řízení jako důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Miroslava Sittky a 2. Jindry Binarové, obou zastoupených JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, sídlem Medkova 913/48, Praha 4 - Chodov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. ledna 2020 č. j. 18 Co 353/2019-202 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. srpna 2019 č. j. 20 D 484/2017-114 a ze dne 20. února 2020 č. j. 20 D 484/2017-208, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jako účastníků řízení a Lucie Karáskové jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení shora označených usnesení obecných soudů, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich základního práva na "spravedlivý proces" (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") "s odkazem" na právní jistotu jako pilíře právního státu zakotveného v čl. 1 Ústavy a práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i práva dědiců na ochranu jejich vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále též jen "okresní soud") č. j. 20 D 484/2017-114 byla v řízení o pozůstalosti po Jindřichu Sittkovi, jehož se účastnili stěžovatelé a vedlejší účastnice (jako dědicové), určena obvyklá cena pozůstalosti, výše jejích pasiv a předlužení (výrok I), nařízena likvidace pozůstalosti (výrok II) a věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek (výrok III).
3. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání, které však Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") shora označeným usnesením odmítl s tím, že bylo podáno osobami k němu neoprávněnými [§ 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")], neboť se práva odvolání vzdali, navíc samotná stěžovatelka je podala až po uplynutí odvolací lhůty.
4. Napadeným usnesením okresního soudu č. j. 20 D 484/2017-208 byl podle ustanovení § 6a odst. 4 a§ 10 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrácen stěžovatelům zaplacený soudní poplatek za zmíněné odvolání ve výši 2 000 Kč.
5. Stěžovatelé v obsáhlé ústavní stížnosti uvádějí, že vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Dále vytýkají pochybení, kterých se měl krajský soud dopustit v řízení o jejich odvolání, a vyjadřují nesouhlas s tím, že bylo odmítnuto, současně napadají i postup okresního soudu v dědickém řízení.
6. Tato pochybení mají podle stěžovatelů spočívat v tom, že krajský soud rozhodl předčasně, pokud neposoudil, zda v souvisejícím spise předemřelé manželky Jindřicha Sittka, paní Bohumily Karáskové, v řízení vedeném pod sp. zn. 20 D 580/2016, jsou splněny zejména subjektivní procesní podmínky občanského soudního řízení, a to: a) nezkoumal splnění podmínek řízení, ačkoliv k jejich splnění přihlíží soud kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.), a uvedený postup není vyloučen ani v řízení před odvolacím soudem, a to z důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo stěžovatelům řádně doručeno; b) plné moci, zejména pro zastupování účastníků pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen "SJM") úmrtím předemřelé manželky a nevyřešením vypořádání zaniklého SJM úmrtím Bohumily Karáskové, kdy Jindřich Sittek nenabýval z dědictví ničeho, a tedy nemohl být v tomto řízení označen za dědice, plná moc udělená obecnému zmocněnci musí být nesporně vymezena, nestačí obecný rozsah zmocnění, tedy chybělo od počátku vypořádání zaniklého SJM, a pokud zmocněnec nepředložil originály plné moci pro dvě samostatná řízení, která nebyla zákonným způsobem spojena do jednoho, pak zde chybí povinnost soudu vyzvat účastníka k předložení řádné plné moci, a dále nemohlo být ukončeno pravomocně řízení později zemřelého Jindřicha Sittka (sp. zn. 20 D 484/2017), a to ve vztahu ke stěžovatelce, která tvrdí, že neudělila plnou moc pro zastupování po zemřelé Bohumile Karáskové; c) pravomocné rozhodnutí v dědické věci sp. zn. 20 D 580/2016 není ničím prokázáno ani odůvodněno, neboť nebylo stěžovatelce doručeno (chybí doručenka), ani o něm nebylo zákonným způsobem rozhodnuto, a stěžovatelka nepodepsala dohodu dědiců o vypořádání zaniklého SJM Jindřicha Sittka a Bohumily Karáskové; d) v protokolu z jednání ze dne 9.
8. 2019 je pouze jeden podpis za dva účastníky, a pokud odvolací soud má za to, že se oba stěžovatelé vzdali práva odvolání, pak je sporné s ohledem na jeden podpis, který z účastníků takovýto projev vůle učinil, tedy jde o poněkud extenzivní výklad nad rámec hmotného a procesního práva; e) není ničím prokázáno, že stěžovatelka převzala rozhodnutí ve věci sp. zn. 20 D 484/17, resp. rozhodnutí jí bylo řádně nebo kdy vůbec doručeno podle § 157 o. s. ř. ve spojení s § 50f o. s. ř., který ukládá v protokolu o jednání kromě ostatních náležitostí (§ 40 odst. 6 o.
s. ř.) uvést, jaká písemnost je doručována; zákonem upravené doručení nebylo provedeno ani nenastalo, a protože rozhodnutí nebylo doručeno, až do datové schránky JUDr. Sittkové, která uplatnila v zákonem stanovené lhůtě odvolání, není a nebylo důvodné odvolání odmítnout jako opožděné, neboť k tomu, aby opomenutý účastník řízení seznal s dostatečnou jistotou obsah vydaného rozhodnutí, musí především vědět, kdy a kým bylo vydáno; f) stěžovatelka se nemohla prostřednictvím stěžovatele vzdát legitimně práva na odvolání (to může být a je pouze domněnka), protože v protokolu z jednání ze dne 9.
8.
2019 není zřejmé, za koho projev vůle se vzdáním se práva odvolání jediným podpisem stěžovatele byl učiněn, pokud měl jednat za dvě osoby, a podpis na protokolu je pouze jeden; g) pokud se soud zabýval zastupováním stěžovatelky stěžovatelem, pak neodůvodnil, proč jeden podpis za oba účastníky řízení může svědčit a prokazovat jednání nejen za sebe samého, ale i za stěžovatelku, naopak nezastupování podporuje zřejmý fakt jednoho podpisu účastníka, tj. že podpisy na protokolu nejsou dva, ale stěžovatel činil v průběhu jednání pouze jediný podpis; h) stěžovatelé uplatnili výhradu soupisu dědictví, avšak nebyl proveden soupis aktiv a pasiv podle § 175m o.
s. ř., a v této fázi řízení mohou účastníci vznášet námitky proti přihlášeným pohledávkám věřitelů; i) pokud nebyla nařízena soudní komisařkou při prvním jednání ve věci předestřená likvidace dědictví z moci úřední (pro pohledávky státu), ale k údajnému návrhu dědiců (zde chybí zmocnění stěžovatelky k takovémuto úkonu), pak s ohledem na § 175b o. s. ř. se věřitelé stávají účastníky v momentu podání návrhu na nařízení likvidace; j) účastníci uplatnili výhradu soupisu dědictví, avšak nebyl proveden soupis aktiv a pasiv podle § 175m o.
s. ř. Tuto argumentaci dále stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně rozvádějí.
7. Dne 21. 4. 2020 stěžovatelé svou ústavní stížnost doplnili zejména ve vztahu k námitkám uvedený sub 6 b). Předložili Ústavnímu soudu usnesení krajského soudu ze dne 27. 2. 2020 č. j. 18 Co 352/2019-462, kterým bylo ve vztahu ke stěžovatelce rozhodnuto, že se usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 8. 2019 č. j. 20 D 580//2016-294 zrušuje a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlici k dalšímu řízení. Na základě tohoto rozhodnutí stěžovatelé uvádějí, že bez rozhodnutí ve věci vypořádání zaniklého SJM nejsou postavena najisto ani aktiva, ani pasiva dědictví v dědické věci sp. zn. 20 D 484/2017 po zemřelém Jindřichu Sittkovi, ani odůvodněno předlužení a likvidace dědictví, tedy ústavní stížností napadené rozhodnutí nemůže být v právní moci po právu a být vykonatelné. Stěžovatelé v tomto směru uvádějí řadu argumentů, které však s ohledem na posouzení procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem není nutné rozvádět.
8. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
9. Podle § 133 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen "z. ř. s.") žalobou pro zmatečnost může být napadeno jen pravomocné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kterým se řízení o pozůstalosti končí před soudem prvního stupně anebo v odvolacím řízení. Pro vztah těchto dvou procesních předpisů pak platí podle § 1 odst. 3 z. ř. s., že nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád, a podle § 1 odst. 4 z. ř. s., že nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.
10. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník řízení napadnout mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Z § 230 o. s. ř. pak neplyne, že by jeho použití (nepřípustnost žaloby pro zmatečnost) v posuzované věci přicházelo do úvahy.
11. Z ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelé proti napadenému usnesení krajského soudu, kterým mělo být v rozporu se zákonem odmítnuto jejich odvolání proti usnesení okresního soudu o určení obvyklé ceny a nařízení likvidace pozůstalosti, podali žalobu pro zmatečnost, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpali, tj. dosáhli rozhodnutí o něm (srov. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na výše uvedenou právní úpravu je Ústavní soud názoru, že v daném případě jde o procesní prostředek, který stěžovatelé mají (či měli) k ochraně svých práv k dispozici, kdy námitky, které v ústavní stížnosti vznášejí, mohou (coby "zmatečnostní" námitky) uplatnit v řízení o žalobě pro zmatečnost.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
13. Směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení okresního soudu č. j. 20 D 484/2017-208, proti tomuto rozhodnutí sice nebylo odvolání přípustné, stěžovatelé se ale jeho zrušení domáhají toliko z důvodu, že jde o rozhodnutí "navazující" na napadené usnesení krajského soudu, aniž k tomu předestírají jinou ústavně relevantní argumentaci. A vzhledem k tomu, že proti napadenému usnesení krajského soudu o odvolání byla ústavní stížnost odmítnuta, dopadá tento závěr i na tento navazující (akcesorický) návrh.
14. Dodatečně předložené usnesení krajského soudu (sub 6) z tohoto hlediska nic na závěrech Ústavního soudu nemůže změnit, neboť v jeho kognici není rozhodování o věcech, ve kterých řízení ještě není pravomocně skončeno, natož pak ve věcech, ve kterých nejsou splněny procesní předpoklady řízení, tedy vyčerpání prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich tvrzených práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).