Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2025 č. j. 15 Co 1, 2/2025-1017, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. listopadu 2024 č. j. 0 P 380/2023-891 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. září 2024 č. j. 0 P 380/2023-832, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a K. Č. a nezletilých J. a R. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") prvním napadeným rozhodnutím zamítl návrh stěžovatele na výkon rozhodnutí uložením pokuty vedlejší účastnici za nepředání nezletilých (nyní třináct a jedenáct let) v době od 25. do 29. 10. 2023. Obvodní soud zhodnotil, že příčinou nepředání nezletilých stěžovateli bylo rozhodnutí samotných nezletilých. Ti svůj tehdejší negativní postoj při výslechu před soudem potvrdili a deklarovali, že je v tomto postoji nijak neovlivňovala matka. Nebyly tedy splněny podmínky pro výkon rozhodnutí o péči o nezletilé uložením pokuty.
3. Druhým napadeným rozhodnutím obvodní soud zamítl návrh stěžovatele na výkon rozhodnutí uložením pokuty související s nepředáním staršího syna dne 16. 9. 2024 k pravidelné týdenní péči. Obvodní soud tento závěr odůvodnil obdobným způsobem jako u prvního rozhodnutí.
4. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který napadeným usnesením obě rozhodnutí obvodního soudu potvrdil jako věcně správná. Městský soud konstatoval, že návrh na výkon rozhodnutí ve věci péče soudu o nezletilé soud zamítne mj. tehdy, dojde-li k porušení povinnosti plynoucí ze soudního rozhodnutí (v tomto případě rozsudku obvodního soudu ze dne 17. 6. 2022 č. j. 14 Nc 1325/2020-372, jenž stanoví režim péče a styku s oběma nezletilými) z objektivních příčin. Tuto příčinu shledal městský soud obdobně jako obvodní soud v negativním stanovisku nezletilých, jež nebylo výsledkem manipulace matkou.
5. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Opětovně vyslovuje nesouhlas s upřednostněním názoru nezletilých nad vykonatelným soudním rozhodnutím, které dle jeho vyjádření vedlejší účastnice nerespektuje. Má za to, že odkaz soudů na nález ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 3489/15
(N 71/81 SbNU 253) je nepřiléhavý, neboť skutkové okolnosti nyní posuzovaného případu jsou odlišné. Stěžovatel upozorňuje na kázeňské problémy staršího syna, které nemůže z pozice otce, jemuž je upírán kontakt se synem, ovlivnit. Naznačuje, že matka syny navádí k odmítání otce.
7. Ústavní soud předně připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. Na rozdíl od stěžovatele Ústavní soud nehodnotí závěry, na nichž obecné soudy založily svá rozhodnutí, jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud může jen zopakovat, že soudy odůvodnily zamítnutí návrhu na výkon rozhodnutí o péči o nezletilé negativním postojem samotných nezletilých. Obecné soudy důkladně a podrobně popsaly, proč tento negativní postoj není výsledkem úmyslného ovlivňování matkou, a z jakých důkazů tento závěr spolehlivě plyne. Ústavní soud nesouhlasí s názorem stěžovatele o nepřiléhavosti odkazu na nález sp. zn. II. ÚS 3489/15
. Distinkce, kterou uvádí stěžovatel (v ústavní stížnosti obecně, konkrétněji pak ve svém odvolání - srov. usnesení městského soudu, bod 10), není podstatná. Pro posouzení věci je stěžejní, že soudy správně aplikovaly nosný právní závěr tohoto nálezu, neboť prokázaly naplnění obou podmínek nezbytných pro zamítnutí návrhu na výkon rozhodnutí, tj. přítomnost negativního postoje nezletilých a nepřítomnost ovlivnění či manipulace povinným rodičem (srov. usnesení městského soudu, body 17 a 18).
9. Ústavní soud proto uzavírá, že závěrům městského soudu, navazujícím na závěry obvodního soudu, nemá co vytknout. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy kladly důraz především a právě na splnění základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte).
10. Ústavní soud neshledal, že by v posuzované věci došlo k porušení základních práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu