Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky E. D., právně zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 5065/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 11 Cmo 117/2006, 11 Cmo 123/2006, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2006 sp. zn. 13 Cm 1339/98 a usnesení téhož soudu ze dne 24. 2. 2006 sp. zn. 12 Cm 1339/98, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Z projednávaného návrhu a přiložených listin je zřejmé, že stěžovatelka není dědičkou členského podílu ve SBD, je tedy zřejmé, že nemůže být ani nadána právy a povinnostmi k bytu, neboť jeho užívání je spojeno právě s vlastnictvím členského podílu ve SBD.
V předmětném případě je třeba upozornit na skutečnost, že soudy přijaly pouze procesní rozhodnutí, s kým bude nadále v řízení jednáno jako s procesním nástupcem po původním žalobci K. D. st. Z ustanovení § 107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyplývá, že „ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde“.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že soudce je při rozhodování o procesním nástupnictví vázán výsledkem dědického řízení, na němž již nemůže ničeho měnit. Stěžovatelka se sice v dědickém řízení snažila dobrat svých tvrzených práv, ovšem neúspěšně. V dalším lze odkázat na odůvodnění obecných soudů. Ústavní soud sice chápe složitost právního a sociálního postavení stěžovatelky, nicméně ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou dle náhledu Ústavního soudu ústavně konformní.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu