Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou, sídlem Dr. E. Beneše 26, Bystřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2018 č. j. 5 Cmo 364/2017-252 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2017 č. j. 49 Cm 571/2011-235, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a J. Ch., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že postupem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. 1. 2012 č. j. 49 Cm 571/2011-7, kterým bylo vyhověno žalobě vedlejší účastnice, směřující proti stěžovateli, o zaplacení směnečné pohledávky 1 300 000 Kč s postižními právy ze směnky vlastní, vystavené stěžovatelem dne 17. 7. 2011 a splatné dne 12. 9. 2011. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze ústavní stížnost podat proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. V souzené věci zákon stěžovateli k ochraně jeho práv dává k dispozici dovolání podle § 236 a násl. občanského soudního řádu, jež z hlediska řízení o ústavní stížnosti představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. O možnosti jeho podání byl stěžovatel poučen v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze, z ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek uplatnil (k této podmínce viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13
- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), natož pak, že by jej již "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm (srov. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
8. Za této situace by Ústavní soud mohl ústavní stížnost přijmout jen tehdy, jestliže by byly splněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; stěžovatel se však jeho použití výslovně nedomáhal, a žádné důvody postupu podle uvedeného ustanovení nelze vyvodit ani z obsahu ústavní stížnosti.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2018
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj