Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Areál Zákolany, s.r.o., sídlem Zákolany 103, zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024 č. j. 28 Co 292/2023-145, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a.s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, který měl porušit princip legální licence (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného soudního spisu plyne následující. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 2. 8. 2023 č. j. 10 C 103/2023-46 uložil stěžovatelce, aby vedlejší účastnici zaplatila dluh na pojistném za rok 2022 ve výši 28 787 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení ve výši 9 910 Kč (výrok II). Stěžovatelka se proti rozsudku odvolala. Namítala, že smluvní vztah zanikl už v roce 2021, k automatické prolongaci pojištění na konci roku tak nedošlo a pojistné na rok 2022 nemělo být vyměřeno.
Zánik pojištění stěžovatelka dovozovala ze tří skutečností. V březnu 2021 e-mailem oznámila vedlejší účastnici, že nemá zájem pojistnou smlouvu prodlužovat na další rok. V srpnu téhož roku pak došlo k zániku pojistného zájmu i pojistného nebezpečí, neboť nemovitosti, ke kterým se pojištění vztahovalo, byly zajištěny policejním orgánem jako možný výnos z trestné činnosti. V listopadu 2021 pak stěžovatelka znovu vedlejší účastnici sdělila, tentokrát dopisem, že na trvání pojištění nemá zájem.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil, změnil jen výši nákladů v řízení před okresním soudem na novou částku 6 776,50 Kč (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení 3 097,60 Kč (výrok II). E-mail z března 2021 vyhodnotil jako nepodepsaný, a tím i v rozporu s dohodou účastníků na formě právního jednání. Dopis z listopadu 2021 nebyl doručen s dostatečným předstihem před koncem pojistného roku, tak jak vyžadovala smlouva. Krom toho obě písemnosti svým obsahem nebyly výpovědí pojištění. Krajský soud se ani neztotožnil s argumentem, že zajištěním majetku policejním orgánem došlo k zániku pojistného zájmu. Stěžovatelka zůstala vlastnicí zajištěných nemovitostí, její zájem na pojištění tak trval.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí napadený rozsudek uložil povinnost hradit pojistné proti její vůli, kterou dala protistraně dvakrát výslovně najevo. Zajištěním nemovitostí navíc přešel pojistný zájem na stát. Dispoziční právo stěžovatelky bylo omezeno, pojistné by měl nést stát. Rozsudek krajského soudu tak stěžovatelku nutí hradit další výdaje spojené se zajištěným majetkem. Tím byl porušen princip legální licence.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 tamtéž). Ústavní stížnost je tak přípustná.
6. Pokud jde o věci s tzv. bagatelní částkou, je namístě posoudit ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, neprovázejí-li případ takové (mimořádné) okolnosti, které celou věc činí významnou v ústavní rovině. Je především úkolem stěžovatelky, aby Ústavnímu soudu vysvětlila a doložila, proč i přes bagatelní částku vyvolává napadené rozhodnutí v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [např. nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20
(N 72/105 SbNU 260), bod 25].
7. Nic takového se však v nynější věci nestalo. Námitku ohledně zániku pojistného zájmu stěžovatelky krajský soud řádně odůvodnil v bodě 36 svého rozsudku. Rovněž stěžovatelce správně připomněl, že povinnost jí uložená vychází ze smlouvy, kterou s vedlejší účastnicí uzavřela (bod 41). Pro posouzení otázky trvání smluvního vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí je relevantní zejména e-mail z března 2021. Krajský soud význam tohoto e-mailu rozebral. Jednak uvedl, že je nepodepsaný (neboť nesplnil formální požadavky stanovené ve smlouvě), jednak uvedl, že z jeho obsahu neplyne, že by byl výpovědí pojistné smlouvy (bod 39 napadeného rozsudku). Proti těmto závěrům stěžovatelka nesnáší žádné námitky ústavněprávního významu.
8. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu