Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Vlastimila Špetly, Aleny Váchové, Zdenka Váchy, společnosti ALIMENTARE, a. s., se sídlem v Přerově, tř. Gen. Janouška 2854/2, společně zastoupených JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem se sídlem v Přerově, Mostní 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 29 Cdo 2639/2014-373, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelé podali dne 5. 4. 2016 ústavní stížnost, kterou napadají výroky I. a II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 29 Cdo 2639/2014-373, a výrok I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248; tvrdí, že jimi bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod. Vzhledem k předchozímu nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 721/16
, kterým bylo již zrušeno napadené usnesení Nejvyššího soudu, je ústavní stížnost ve vztahu k tomuto rozhodnutí nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť je zde dána překážka věci rozhodnuté. Ze stejných důvodů je stížnost nepřípustná také ve vztahu k výroku I. odstavce 3 usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který byl rovněž výše uvedeným nálezem zrušen.
Ve zbytku je ústavní stížnost nepřípustná s ohledem na předčasnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jelikož stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je totiž ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Stěžovatelé budou mít možnost podat v posuzované věci proti novému rozhodnutí Vrchního soudu dovolání, v němž mohou uplatnit své případné námitky; teprve následně mohou hájit svá práva ústavní stížností. Ústavní soud proto ústavní stížnost hodnotí jako nepřípustnou, a to částečně pro existenci překážky věci rozsouzené a částečně pro její předčasnost.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 35 odst. 1 a § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. prosince 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj