Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2024, č. j. 16 Co 12/2024-1501, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. prosince 2023, č. j. 0 Nc 2058/2019-1295, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Š. T. a nezletilého V. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti požaduje zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí a dalších listin plyne, že Okresní soud ve Vyškově zamítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření, kterým měl být rozšířen jeho styk s (tehdy dvanáctiletým) nezletilým na každý týden od pátku do pondělí. Okresní soud neshledal naléhavou potřebu okamžité změny stávající zatímní úpravy styku (od pátku v lichém týdnu do pondělí v sudém týdnu). Tuto potřebu sám stěžovatel netvrdil a ani soud ji z obsahu spisu nezjistil. Nezletilý při pohovoru s opatrovníkem sdělil, že mu stávající styk se stěžovatelem vyhovuje.
Okresní soud uvedl, že řízení trvá nadstandardně dlouho. To je ale způsobeno potřebou znaleckého zkoumání, které stěžovatel po dobu cca dvou let bojkotoval. Řízení se protáhlo též tím, že předchozí znalkyně onemocněla a soud musel jmenovat novou znalkyni. Ta vypracovala posudek v červnu 2023 a od té doby soud ve věci činí úkony k jejímu skončení. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele usnesení okresního soudu potvrdil a v odůvodnění odkázal na argumentaci okresního soudu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel popisuje dosavadní průběh řízení o úpravě poměrů k nezletilému, které probíhá od ledna 2019 a doposud neskončilo. Stěžovatel namítá, že jeho styk s nezletilým (2,5 dne jednou za 14 dní) je nedostatečný. Není nijak upraven speciální režim péče pro slavnostní významné dny (narozeniny nezletilého, Vánoce apod.), ani pro prázdniny. Tato úprava péče trvá již velice dlouho, hrozí, že si na ni nezletilý zvykne. Původně dočasný stav se konzervuje, čímž předběžná úprava poměrů ztrácí svůj původní smysl.
Nezletilý potřebuje rovnou péči obou rodičů a rozvíjet dobrý vztah se stěžovatelem. Stěžovatel se obává matčina vlivu na nezletilého. Názor nezletilého je uměle vytvořený. Stěžovatel poukazuje na závěr znalkyně Zajacové, která uvedla, že vztah nezletilého k oběma rodičům je silně pozitivní, pro svůj zdravý vývoj potřebuje nezletilý oba rodiče. Naproti tomu stěžovatel nesouhlasí se závěrem znalkyně, že stěžovatel snižuje své výchovné schopnosti tím, že není s to s matkou kvalitně komunikovat. To střídavou péči nevylučuje.
Stěžovatel předložil okresnímu soudu posudek znalkyně Telcové, která shledala posudek znalkyně Zajacové nepřezkoumatelným. Následně stěžovatel popisuje postup v řízení ve věci samé po lednu 2024. Obecné soudy nesprávně vyčítají stěžovateli procesní obstrukce při znaleckém zkoumání. Své pochybnosti o znaleckém zkoumání v dané věci stěžovatel podložil odbornými názory a odkazuje na ně i ve své ústavní stížnosti.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatel je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)].
5. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
6. Nynější věc je nadto specifická v tom, že stěžovatel napadá rozhodnutí o předběžném opatření. Přezkum podobných rozhodnutí zatímní povahy se soustředí jen na posouzení, zda nejde o extrémní akt, založený na libovůli, resp. jinak excesivně zasahující do základního práva účastníka řízení na soudní ochranu [srov. např. již nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)]. K ničemu takovému v posuzované věci nedošlo.
7. Pokud obecné soudy rozhodují o úpravě styku, nutno vycházet z toho, že v nejlepším zájmu dítěte zpravidla je, aby se na jeho péči podíleli oba rodiče stejnou měrou. Odchylky od tohoto principu musí být odůvodněny konkrétními okolnostmi. Tento princip dopadá i na řízení o předběžných opatřeních. Ta mohou být v účinnosti i několik měsíců a mohou tedy podstatně ovlivnit kvalitu vztahu mezi rodičem a dítětem nejen po dobu trvání předběžného opatření, ale i do budoucna (usnesení ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 1942/16
, bod 15).
8. Zároveň pro řízení o předběžných opatřeních platí, že nenahrazují řízení ve věci samé, čemuž odpovídá též zúžený prostor obecných soudů pro dokazování v těchto řízeních. Rozsah dokazování se proto omezuje pouze na naplnění účelu urychlené zatímní úpravy poměrů do doby rozhodnutí ve věci samé. Též u předběžných opatření o styku rodičů s nezletilými dětmi musí obecné soudy zvažovat naplnění tohoto účelu nejlepším zájmem dítěte [viz nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. II. ÚS 1931/17
(N 235/87 SbNU 811), bod 26].
9. V posuzované věci zejména okresní soud řádně odůvodnil svůj závěr, že nenastala zásadní změna poměrů, jež by odůvodňovala novou zatímní úpravu styku stěžovatele s nezletilým (bod 10 usnesení). Okresní soud zjistil názor tehdy dvanáctiletého nezletilého a tomuto názoru věnoval patřičnou pozornost. Nezletilý sdělil, že mu stávající režim styku vyhovuje. Stěžovatel tento názor nezletilého zpochybňuje, aniž by však zároveň uváděl konkrétní podložené důvody, proč k němu neměly soudy přihlédnout. Ústavní soud přitom považuje názor dítěte za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Jistě nejde o jediné kritérium, které musí soudy brát v úvahu [nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14
(N 235/75 SbNU 617), bod 20]. Avšak v dané věci i vzhledem k věku nezletilého bylo jeho přání pro obecné soudy určující při hledání jeho nejlepšího zájmu. V řízení zároveň nebyly zjištěny skutečnosti, pro které by neměl být názor nezletilého respektován (jinak tomu samozřejmě může být při rozhodnutí ve věci samé, neboť se ještě povede podrobné dokazování ke zjištění nejlepšího zájmu dítěte). Napadená rozhodnutí tudíž nejsou svévolná a ani jinak nezasahují do ústavně zaručených práv stěžovatele.
10. Se stěžovatelem Ústavní soud bezpochyby souhlasí v tom, že řízení ve věci samé trvá nepřiměřeně dlouho (již 5 let), v důsledku čehož si nezletilý zvyká na původní zatímní úpravu péče o něj. V řízeních o poměrech nezletilých dětí mají obecné soudy postupovat s největším urychlením (usnesení I. ÚS 1942/16, bod 23). Pro nezletilého je v tuto chvíli nejdůležitější, aby byla otázka úpravy péče, případně styku, bezodkladně rozhodnuta. Úkolem všech zúčastněných nyní bude, aby nejlepší zájem dítěte nezůstal jen v rovině obecných proklamací.
11. Ke zbytku stěžovatelových námitek lze jen stručně uvést, že účelnost znaleckého zkoumání není pro posuzovanou věc relevantní, obecné soudy k němu přihlížely jen podpůrně. Skutečnosti, jež nastaly po rozhodnutí okresního soudu o návrhu na vydání předběžného opatření, rovněž nemohou na projednávané věci nic změnit, neboť obecné soudy mohly zohlednit jen skutečnosti známé v době vydání usnesení okresního soudu (§ 75c odst. 4 občanského soudního řádu). Zvláštní úpravu svátků a prázdnin stěžovatel nenavrhoval. Navíc okresní soud v minulosti režim styku stěžovatele s nezletilým v období prázdnin ad hoc upravil.
12. Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu