Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 29. 3. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele J. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 5. 1997, č. j. 1 T 18/97-128, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 1997, č. j. 11 To 249/97-145, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 3. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, neboť byl přesvědčen, že jejich prostřednictvím bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
Ústavní soud zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
Zákon o Ústavním soudu v § 72 odst. 3 stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto případě započal běh lhůty k podání ústavní stížnosti dne 14. 8. 1997, kdy byl stěžovateli doručen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 1997, č. j. 11 To 249/97-145. Z výše uvedeného je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti již marně uplynula, když jejím posledním dnem bylo pondělí 13. 10. 1997, přičemž stěžovatel předal svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až 1. 3. 2005.
S ohledem na výše uvedené již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení, a ústavní stížnost v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. 3. 2005
JUDr. Michaela Židlická soudce zpravodaj