Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci ústavní stížnosti Městského úřadu Sokolov, Rokycanova 1929, Sokolov, právně zastoupeného advokátem JUDr. Václavem Krondlem, Jiráskova 1343/2, Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 2. 2015 č. j. 27 EXE 7318/2014-55, usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 12. 2014 č. j. 27 EXE 7318/2014-48 a příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Ivo Luhana ze dne 28. 11. 2014 č. j. 099 EX 9137/14-17, spojené s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Podle § 270 odst. 3 téhož zákona, oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů rozhodnutí.
Stěžovatel má za to, že pokud exekutor a následně i obecný soud aplikoval na posuzovaný případ ustanovení § 14b odst. 2 advokátního tarifu, nejednali v souladu s ústavně zaručeným principem rovnosti účastníků řízení. Nerovnost spatřuje stěžovatel zejména ve skutečnosti, kdy případné náklady na straně povinné by byly stanoveny obecným způsobem zejména podle § 7 dotčené vyhlášky, tj. pokud jde o první dva úkony právní služby, byla by odměna na straně povinné v tomto případě v jedenáctinásobné výši oproti výši odměny na straně oprávněné. Pro uvedenou nerovnost nelze podle stěžovatele dohledat rozumný důvod. Stěžovatel rovněž odmítá, že by se na jeho straně jednalo o úkony jednoduché a typově shodné. Soudem přiznaná částka neodpovídá ani zákonnému principu o náhradě všech účelně vynaložených nákladů, přičemž nelze myslet vážně, že by částka 484,- Kč odpovídala skutečně vynaloženým nákladům.
Čtvrtý senát Ústavního soudu v předmětném případě podotýká, že prakticky totožnou ústavní stížností téhož stěžovatele se v minulosti již zabýval pod sp. zn. IV. ÚS 952/15 , o níž bylo rozhodnuto dne 12. 5. 2015, přičemž na svých závěrech nemá čeho měnit a na své závěry přiměřeně odkazuje. Projednávaná ústavní stížnost nebyla podána Městem Sokolov, nýbrž jeho městským úřadem, který na rozdíl od města, jehož je orgánem, není právnickou osobou.
Z předloženého usnesení Okresního soudu v Sokolově č. j. 27 EXE 7318/2014 vyplývá, že podle stěžovatele mu měla být přiznána na nákladech exekuce částka 3.412,20 Kč včetně DPH. K uvedenému Ústavní soud konstatuje, že se jedná o částku bagatelní, která ve své podstatě není zpravidla schopna představovat porušení základních práv a svobod. Současně Ústavní soud opakuje svoji pochybnost o tom, zda byla předmětná kauza natolik složitá, aby se musel dát městský úřad zastupovat advokátem.
Z výše vyložených důvodů nebyl stěžovatel oprávněn k podání ústavní stížnosti a Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu o jejím odmítnutí. Ze stejného důvodu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona i akcesorický návrh na zrušení § 14b odst. 2 advokátního tarifu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. května 2015
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu