Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Laury Dolejší, zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 9. března 2022 č. j. 72 Co 38/2022-59 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. ledna 2022 č. j. 24 C 287/2021-51, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu v Jihlavě jako účastníků řízení, a Václava Beka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník jako žalobce podal proti stěžovatelce návrh na uložení povinnosti převést nemovitost. Napadeným usnesením Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto, že stěžovatelce se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.
3. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu.
4. Stěžovatelka uvádí, že dne 16. 6. 2021 zakoupila od obchodní společnosti LÍHEŇ STUDENEC s. r. o., zemědělskou stavbu, budovu bez čísla popisného/evidenčního postavenou na pozemku parc. č. st. 254 (nyní st. 254/1 a st. 254/2 - pozn. Ústavního soudu), zapsanou na LV č. 812 pro obec a kat. úz. Dolní Cerekev. Vlastník pozemku pod touto stavbou nebyl v katastru zapsán, prodávající jí sdělila, že je neznámý, přičemž v kupní smlouvě mimo jiné deklarovala, že na nemovitosti neváznou předkupní práva. Následně se však překvapivě objevil vedlejší účastník a podal proti ní žalobu s tvrzením, že je vlastníkem pozemku pod stavbou a že na předmětné stavbě vázne v jeho prospěch zákonné předkupní právo podle § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S tímto tvrzeným nárokem se stěžovatelka neztotožňuje a má jej za nedoložený.
5. S napadenými rozhodnutími stěžovatelka nesouhlasí, neboť je studentkou (věkem 19 let), nemá stálé příjmy, a je odkázána na kapesné od rodičů, jímž musí financovat i náklady na dopravu, ubytování a stravu v B. Soud uvedl, že při podávání informací o majetku zatajila příjmy od rodičů a peníze na bankovních účtech a vkladní knížce ve výši cca 25 500 Kč, nicméně jde pouze o nízké částky z kapesného a klást jí toto k tíži je přepjatým formalismem. Informace o kapesném do formuláře nevyplnila, protože považovala za zřejmé, že studenti jako je ona, je dostávají. Vyjma předmětné nemovitosti, která není vhodná k pronájmu, nemá žádný majetek výraznější hodnoty. Na sjednanou kupní cenu 200 000 Kč za tuto nemovitost dosud zaplatila toliko 10 000 Kč, když její zbytek dosud není splatný, nýbrž celá částka má být zaplacena do dvou let od uzavření smlouvy. Není tedy přiléhavé tvrzení soudu, že musela mít finanční prostředky, ze kterých by nemovitost financovala. Uvedl-li, že nevysvětlila, z čeho hodlá uhradit další část kupní ceny, a dovozuje-li z toho, že má zajištěn dostatečný zdroj příjmů, dopouští se nepodložených spekulací. Jak stěžovatelka plánuje financovat uhrazení zbytku kupní ceny, není povinna soudům sdělit a nelze jí to tedy klást k tíži. Existenci povinnosti doplatit kupní cenu měly naopak soudy hodnotit v její prospěch, když jde o závazek, který bude muset splnit. Závěry soudů jsou tak tendenční a rozporné s obsahem spisu. Soudy je v podstatě nucena k tomu, aby přerušila své studium a zajistila si příjem ze zaměstnání na financování soudního sporu vyvolaného vedlejším účastníkem. To není přiměřené.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Ústavní soud především konstatuje, že oba soudy stěžovatelčinu žádost podle § 30 odst. 1 a návrh podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. pečlivě posoudily a zabývaly se jednotlivými okolnostmi vypovídajícími o jejích poměrech. Uvážily tvrzení stěžovatelky, že dosud není výdělečně činná a nemá větší majetek kromě předmětné nemovitosti. Musely však přihlédnout i ke zjištění, že je finančně podporována rodiči a prarodiči. Nic nelze mít ani k tomu, hodnotily-li soudy ke stěžovatelčině tíži, že neuvedla pravdivé údaje o svých prostředcích v bankách, ač ve vyplňovaném formuláři měla výslovně uvedeno, že je třeba napsat čísla bankovních účtů a zůstatky na nich.
I když nejde o příliš vysoké částky, soudy si logicky všímají toho, že jejich existenci zjistily až z dotazů na banky, ač údaje o nich měla stěžovatelka od počátku uvést, o čemž byla i poučena. Stejně tak zcela logicky si povšimly, že stěžovatelka se odmítá vyjádřit k tomu, z čeho hodlá hradit zbytek kupní ceny nemovitosti ve výši 190 000 Kč. Případná potřeba vydělat nějaké finanční prostředky neznamená, že by studentka, zejména je-li zároveň i finančně podporována rodinou, jak je tomu v posuzované věci, nemohla pokračovat ve studiu.
Ústavní soud tudíž neshledal důvody, proč by napadená rozhodnutí nemohla obstát.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. ledna 2023
Jan Filip, v. r. předseda senátu