Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Re GROUP, a. s., U Soudu 6200/17, Ostrava, právně zastoupené advokátem Mgr. Thomasem Mumulosem, Preslova 9, Ostrava - Moravská Ostrava, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. 51 Co 3/2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, že soud stanovil výši odměny za zastupování účastníka advokátem dle ustanovení § 14 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen "advokátní tarif"). Při tomto postupu však opomněl aplikovat § 13 odst. 1 větu za středníkem, podle níž soud při určení odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 13 nepostupuje, bylo-li řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Jestliže pak řízení před okresním soudem bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby vedlejším účastníkem, neměl odvolací soud při stanovení výše odměny účastníka za zastupování vycházet z ustanovení § 14 odst.
2. Měl naopak postupovat podle § 3 odst. 1 advokátního tarifu a výslednou změnu poté snížit podle ustanovení § 18 odst. 1 advokátního tarifu.
Ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že je zásadně doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a další okolnosti důležité pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud tedy není oprávněn přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva, nýbrž by měl již charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti. Dle náhledu Ústavního soudu nebyla v předmětném případě výše uvedená premisa naplněna.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že v záhlaví citovaným rozhodnutím nebylo základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny porušeno. Podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal takový případ a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. května 2011
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu