Ústavní soud Usnesení ústavní

IV.ÚS 1176/25

ze dne 2025-05-07
ECLI:CZ:US:2025:4.US.1176.25.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. S., zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2025 č. j. 24 Cdo 3591/2024-1096, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2024 č. j. 14 Co 237/2024-1082 a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 28. května 2024 č. j. 100 P 342/2016-1071, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníků řízení, a nezletilých 1. D. P. a 2. M. P. a 3. D. P., st., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. V řízení o péči, výživu a úpravu styku k nezletilým synům (prvnímu a druhému vedlejšímu účastníkovi) podala stěžovatelka dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 9. 2023 č. j. 14 Co 376/2022-911, jímž byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále jen "okresní soud") ze dne 9. 9. 2022 č. j. 100 P 342/2016-803, kterým bylo rozhodnuto o změně péče o nezletilé z výlučné péče stěžovatelky na péči střídavou.

3. Okresní soud usnesením ze dne 13. 12. 2023 č. j. 100 P 342/2016-983 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 Kč, přičemž ji poučil o následcích jeho nezaplacení.

4. Okresní soud usnesením ze dne 13. 12. 2023 č. j. 100 P 342/2016-1016 nepřiznal stěžovatelce pro účely dovolacího řízení osvobození od soudních poplatků a stanovil jí dodatečnou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku za dovolání. Zároveň ji poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku.

5. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ani v dodatečné lhůtě soudní poplatek nezaplatila, okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích") řízení o dovolání stěžovatelky (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

6. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud konstatoval, že poplatníkem za řízení před Nejvyšším soudem je dovolatel (§ 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích) a poplatková povinnost mu vzniká podáním dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], ledaže byl od placení soudních poplatků osvobozen. Ačkoliv je řízení ve věcech péče o nezletilé osvobozeno od soudních poplatků, a to před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem, osvobození od poplatkové povinnosti pro řízení v těchto věcech před Nejvyšším soudem bylo zrušeno. Stěžovatelka soudní poplatek za řízení o dovolání nezaplatila a neučinila tak ani po výzvě okresního soudu, přičemž jí nenáleží osvobození od soudního poplatku (ani ze zákona, ani podle rozhodnutí soudu), proto krajský soud uzavřel, že dovolací řízení bylo zastaveno v souladu se zákonem.

7. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné. Vyšel z toho, že dovolání v rodinněprávních věcech není až na výjimky [srov. § 30 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.")] přípustné. V souladu se svou ustálenou judikaturou Nejvyšší soud dospěl dále k závěru, že ve věcech, u nichž je dovolací přezkum objektivně vyloučen, podléhá soudnímu poplatku i takové dovolání, které není přípustné, je opožděné nebo je podáno neoprávněnou osobou.

Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je osvobozeno od poplatku pouze v řízení před soudem prvního stupně a řízení před soudem odvolacím [k tomu srov. § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) zákona o soudních poplatcích]. Naproti tomu v řízení před Nejvyšším soudem již řízení ve věcech péče soudu o nezletilé osvobozeno není, neboť toto osvobození bylo zrušeno. Nejvyšší soud dále doplnil, že poplatek za dovolání proti rozhodnutí ve věci samé vydanému ve věcech podle § 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (mj. také ve věcech péče soudu o nezletilé) se podle položky 23 bodu 8.

věty první Sazebníku poplatků vybere podle položky 23 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků, tj. ve výši 7 000 Kč (nikoliv ve výši 14 000 Kč, k jehož zaplacení byla stěžovatelka vyzvána usnesením okresního soudu), což však nic nezměnilo na závěru, že stěžovatelka včas neuhradila soudní poplatek ve správné výši, pročež muselo být dovolací řízení zastaveno.

8. Stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že řízení ve věcech péče o děti nepodléhá soudnímu poplatku [§ 11 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích], přičemž toto osvobození se vztahuje i na dovolací řízení. Připouští, že úmyslem zákonodárce mohlo být zpoplatnit i nepřípustná dovolání, avšak to neplatí pro dovolání, u nichž je přípustnost vyloučena zcela (bez ohledu na skutkové okolnosti nebo způsob formulace). Stěžovatelka nesouhlasí s vyloučením možnosti dovolacího přezkumu ve věcech péče o děti (§ 30 z. ř. s.), nicméně uvedené ustanovení ústavní stížností nenapadá, pouze rozvíjí obecné úvahy o správnosti a ústavnosti výluky dovolání. I pokud by bylo dovolání ve věcech péče o děti zpoplatněno, účinky nezaplacení soudního poplatku v podobě zastavení dovolacího řízení mohou nastat jen po řádné výzvě k zaplacení soudního poplatku ve správné výši. Nesouhlasí s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž výzva obsahující vyměření soudního poplatku v nesprávné výši nemá žádný vliv na následky jeho neuhrazení. Neuposlechnutí výzvy k zaplacení soudního poplatku stanoveného v nesprávné výši nemůže mít za následek zastavení řízení.

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

10. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

11. Ústavní soud nemá z ústavněprávního hlediska žádné výhrady proti závěru Nejvyššího soudu, který vyšel z právní úpravy [§ 11 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 písm. b) a § 11 odst. 9 zákona o soudních poplatcích] a v souladu s ustálenou judikaturou vyložil, proč podléhá právě dovolací řízení, byť jde o řízení ve věcech péče o nezletilé a byť je dovolací přezkum vyloučen, soudnímu poplatku. Nemá žádné výhrady ani proti názoru, že nezaplatí-li účastník řízení (poplatník) k výzvě soudu na soudním poplatku ničeho, soud zastaví řízení bez ohledu na to, že výše poplatku byla stanovena nesprávně. Účastník řízení by v případě, má-li za to, že soud mu ve své výzvě uložil soudní poplatek k zaplacení nesprávně, měl buď zaplatit jen podle něj odpovídající část soudního poplatku a ve zbytku jej zpochybnit, anebo zaplatit celý soudní poplatek (byť v nesprávné výši) a následně podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích požádat o jeho částečné vrácení.

12. Ústavnímu soudu není jasné, čeho se vlastně stěžovatelka snaží dosáhnout. Stěžovatelka byla o nepřípustnosti dovolání proti rozsudku o změně péče o nezletilé řádně poučena. V situaci, kdy je dovolací přezkum ve věcech péče o nezletilé výslovně vyloučen, by její dovolání, i pokud by soudní poplatek uhradila, muselo být odmítnuto. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ustanovení vylučující dovolací přezkum ve věcech péče o děti nenapadá, jsou tyto úvahy nyní bezpředmětné. Teprve pokud by dovolání ve věci samé bylo odmítnuto pro jeho nepřípustnost, připadal by (teoreticky) do úvahy přezkum zákonné výluky dovolání v těchto věcech. Ústavní soud se proto ústavností výluky dovolání v opatrovnických věcech při posuzování této ústavní stížnosti nezabýval.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu