Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti G. P., zastoupené Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem, AK Praha 9, Pod Pekárnami 245/10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009 čj. 28 Cdo 1320/2007-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006 čj. 22 Co 205/2006-54 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2006 čj. 14 C 61/2004 -40 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. 3. 2006 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu u uložení povinnosti žalovanému (tj. Pozemkovému fondu České republiky) vydat žalobkyni pozemek parc. č. 1678 - orná půda o výměře 14.393 m2 v obci hlavní město Praha, kat. území Hostivař, nebo kterýkoliv z dalších pozemků blíže tam (tj. ve výroku I.) specifikovaných (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Dne 19. 10. 2006 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Dne 11. 2. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího, odvolacího i dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy), stejně jako na v těchto rozhodnutích citovaný nález ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05
(vyhlášený dne 20. 12. 2005 pod č. 531/2005 Sb.; Sb. n. u., sv. 39, str. 389 a násl.), jímž byl senát v nyní projednávané věci vázán a od něhož necítil nutnost se odchylovat (§ 23 zákona o Ústavním soudu); závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samotného.
Ústavní soud dále připomíná, že Česká republika dosud není vázána stěžovatelkou citovaným protokolem č. 12 k Úmluvě, neboť tento protokol (ačkoliv jí podepsán dne 4. 11. 2000) dosud nebyl ratifikován a tudíž se nestal součástí právního řádu ve smyslu čl. 10 Ústavy. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. června 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu