Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PAMUKALE s.r.o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem, sídlem Milíčova 1670/12, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, č. j. 23 Cdo 2677/2023-415, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2023, č. j. 57 Co 138/2021-373, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 24.
března 2021, č. j. 8 C 90/2020-143, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti Gepard rekonstrukce s.r.o., sídlem Kunčičky u Bašky 486, Baška, 2) Michala Ožany, 3) Ing. Petry Szlaur a 4) Štefana Dobroty, 5) Renáty Moricové, 6) Ing. arch. Aleše Jílka, 7) Evy Jílkové a 8) obchodní společnosti Stavíme investiční s.r.o., sídlem Marie Majerové 1649/25, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily její základní práva podle čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatelka proti prvním sedmi vedlejším účastníkům (dále jen "kupující") podala žalobu na určení, že je výlučným vlastníkem části v žalobě specifikovaného pozemku v k. ú. O. Stěžovatelka tvrdila, že při prodeji bytových jednotek kupujícím v roce 2019 neměla v úmyslu na kupující převést pozemek parc. č. st. X o celkové výměře 1790 m2. Kupující podle stěžovatelky nabyli vlastnictví (odpovídající jejich spoluvlastnickým podílům) pouze k části pozemku přímo pod budovou o výměře 218 m2.
Teprve po prodeji bytů stěžovatelka zjistila, že katastr nemovitostí při prvotním zápisu jejího vlastnického práva k bytům na základě prohlášení o vymezení jednotek neoddělil pozemek pod budovou, a k bytům zapsal spoluvlastnické podíly k celému pozemku. Zástupci stěžovatelky prý kupujícím opakovaně předložili prohlášení o vymezení jednotek, kde byla uvedena výměra pozemku pouze 218 m2 odpovídající ploše budovy, a na prohlídkách bytu jim sdělili, že předmětem prodeje je pouze pozemek pod budovou.
3. Okresní soud ve Frýdku-Místku žalobu zamítl. Podle soudu úmysl stěžovatelky převést na kupující jen pozemek pod budovou nemohl být kupujícím na základě prohlášení o vymezení jednotek zřejmý. Kupující jednali ve víře ve správnost údajů v kupních smlouvách, které odpovídaly zapsanému stavu v katastru nemovitostí. Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelky rozsudek okresního soudu potvrdil. S ohledem na námitky zpochybňující skutečnou vůli kupujících vyslechl jak všechny kupující, tak zástupce stěžovatelky, kteří prodej zprostředkovali.
Dospěl k závěru, že úmysl stěžovatelky prodat kupujícím pouze část pozemku pod budovou nemohl být kupujícím znám. Vedle jádra sporu se krajský soud v rozhodnutí obsáhle vyjádřil též k procesním otázkám, konkrétně proč nevyhověl opakovaným návrhům stěžovatelky na odročení jednání nebo na výslech (některých) navržených svědků. Stěžovatelka podala dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že po doručení usnesení o neustanovení advokáta dne 29. 9. 2022 neměla dostatečný prostor na to, aby si našla nové zastoupení. Tuto skutečnost soud neuznal jako důvod pro odročení jednání nařízeného na den 6. 10. 2022. Také každou další omluvu stěžovatelky z jednání vyhodnotil soud automaticky jako obstrukční, aniž se zabýval jejími důvody spočívajícími v naléhavé potřebě ochrany zdraví. Nesprávně posoudil též omluvu svědka z jednání, který byl v té době objednán k zubaři. Pochybil také v tom, že odmítl stěžovatelčiny důkazní návrhy na výslech konkrétních osob - advokáta, který připravoval smlouvy, a pracovníka peněžního ústavu. Stěžovatelka proto nemohla prokázat svou skutečnou vůli. Její právní jednání soud zkoumal formalisticky pouze z písemné podoby smlouvy. Jelikož jednotlivá rozhodnutí nelze s ohledem na jejich provázanost oddělit, navrhuje stěžovatelka zrušit všechna rozhodnutí obecných soudů.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud připomíná, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud jejich rozhodnutí zruší pouze tehdy, jsou-li neústavní. K tomu však v posuzované věci nedošlo.
7. Pokud jde o namítané odepření práva na právní pomoc v souvislosti s jednáním konaným dne 6. 10. 2022 (stěžovatelka žádala o odročení jednání, protože v té době nebyla zastoupena advokátem), krajský soud v rozsudku (bod 10) detailně vysvětlil, proč jednání neodročil. S těmito závěry stěžovatelka konkrétně nepolemizuje, námitku vznáší jen v obecné rovině. Stačí tedy jen zopakovat, že stěžovatelka byla od samého počátku řízení před okresním soudem zastoupena advokátkou, plnou moc k zastupování však sama vypověděla dne 25.
1. 2022. Tomu předcházela její žádost o odročení z důvodu nemoci jejího jednatele, které krajský soud nevyhověl proto, že je zastoupena advokátkou; krátce poté stěžovatelka vypověděla advokátce plnou moc, a to tři dny před nařízeným jednáním. Stěžovatelka neuvádí, co jí bránilo najít si nového advokáta. Namísto toho zůstává jen u obecných proklamací, že je náročné najít si advokáta, který by se ujal zastupování v netypickém a již probíhajícím sporu. Faktem je, že o ustanovení advokáta stěžovatelka požádala až dne 27.
7. 2022, tedy po více než půl roce. Krajský soud jí prodloužil lhůtu k doložení majetkových poměrů do 8. 9. 2022. Ani poté však stěžovatelka majetkové poměry nedoložila. Proto jí soud advokáta ustanovit nemohl.
8. V rozsudku (bod 11) krajský soud také objasnil, proč nemohly být důvodné ani další omluvy stěžovatelky z jednání. V rozporu s tvrzením stěžovatelky přitom hodnotil také zdravotní stav jejího jednatele. Z přiložených zdravotních záznamů však neplynulo, že by jednatel měl akutní zdravotní problém, který by mu bránil v účasti na jednání. Napadá-li stěžovatelka neuznanou omluvu svědků, kteří museli k zubaři, nevysvětluje, v čem konkrétně postup soudu porušil její základní práva. Na dalších jednáních krajský soud provedl výslech obou svědků a skutková zjištění popsal v rozsudku (body 22 a 23).
9. Nic neústavního neshledal Ústavní soud ani na tom, že krajský soud odmítl výslech jiných stěžovatelkou navržených svědků. Oba důkazy považoval krajský soud za nepřípustné, neboť je stěžovatelka mohla navrhnout již v řízení před okresním soudem. Navíc i v případě, že by byly důkazy přípustné, jejich provedení bylo podle krajského soudu nadbytečné. Stěžovatelka nerozvíjí v ústavní stížnosti žádnou argumentaci, která by tyto závěry zpochybnila. Proto ji lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku krajského soudu (body 25 a 26).
10. Konečně nelze ani souhlasit s tím, že se krajský soud omezil pouze na formalistický výklad písemné kupní smlouvy. Krajský soud naopak poctivě zjišťoval, zda mohl být úmysl stěžovatelky vzhledem ke všem vnějším okolnostem kupujícím znám. K tomu provedl výslechy kupujících i osob, které prodej zprostředkovaly. Na skutkových závěrech krajského soudu není nic neústavního.
11. Ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu