Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy L. (jedná se o pseudonym), zastoupené opatrovnicí Annou L. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou, sídlem Kalefova 404, Mladá Boleslav, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. ledna 2024 č. j. 17 T 8/2023-420, za účasti Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi a J. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka chce ústavní stížností zrušit v záhlaví označený rozsudek. Tvrdí, že trestní soud porušil její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 6 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka je osobou s lehkou mentální retardací a poruchou osobnosti. Druhý vedlejší účastník (dále jen "obžalovaný") byl obžalován ze znásilnění stěžovatelky, jehož se měl dopustit v roce 2020 zneužitím její bezbrannosti (dané uvedenou nemocí). Okresní soud v Mladé Boleslavi jej obžaloby zprostil a stěžovatelku odkázal s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud uvedl, že i osoby mentálně znevýhodněné mají právo na pohlavní život a právo o něm rozhodovat, pakliže to jejich duševní stav umožňuje.
Ke skutečnému stavu stěžovatelky provedl soud obsáhlé dokazování. Ověřil si, že v rozporu s tím, co o ní uváděla opatrovnice i některé starší lékařské zprávy, je stěžovatelka s to číst a psát (byť s řadou chyb). Stěžovatelka měla i před vztahem s obžalovaným (a dokonce paralelně s tímto vztahem) několik dalších vztahů spojených s aktivním sexuálním životem. S jiným mužem (obžalovaným v související trestní věci) udržovala pravidelnou elektronickou komunikaci. Okresní soud dále dospěl k závěru, že obžalovaný se stěžovatelkou vykonal ve vícero případech soulož nebo jiný pohlavní styk způsobem srovnatelným se souloží.
Důležité bylo, že stěžovatelka se souložemi souhlasila a byla schopná se o nich svobodně a kompetentně rozhodnout. Její psychický stav nenaplnil hranici stavu bezbrannosti, obžalovaný tak nemohl její bezbrannosti zneužít.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti kritizuje okresní soud za to, že zlehčil její zdravotní stav, pominul, že obžalovaný zneužil přátelství své vlastní postižené dcery se stěžovatelkou. Vedlejší účastník je predátorem, který zneužil zdravotní stav stěžovatelky. V ústavní stížnosti se zpochybňuje, že komunikaci přes aplikaci WhatsApp (s jiným obžalovaným v souběžně vedené trestní věci) vedla sama stěžovatelka. Stěžovatelka uzavírá, že názor okresního soudu dělá z mentálně postižených osob sexuální otroky. Rovněž kritizuje, že rozsudek okresního soudu vyznívá velmi nepříznivě až urážlivě vůči opatrovnici, která přitom obětovala podstatnou část svého života právě výchově stěžovatelky.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona), neboť proti rozsudku, kterým okresní soud obžalovaného obžaloby zprostil, sama odvolání podat nemohla. Ústavní stížnost je přípustná.
5. Poškozený má ústavně zaručené právo na efektivní (účinné) trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (samozřejmě po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků, pokud je zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako je rozhodnutí o zproštění obžaloby. Povinnost vést účinné trestní řízení je však povinností prostředků, nikoli výsledku. Je na státu, aby zajistil, že proběhne řádné a adekvátní trestní vyšetřování. Ovšem situace, kdy bude obžalovaný přes proběhlé dokazování obžaloby zproštěn, může být stěží sama o sobě základem důvodné ústavní stížnosti [nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301), body 17 až 20; podobně a podrobněji nález ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 443/23 , body 27 až 31].
6. V nynějším případě provedl okresní soud velmi rozsáhlé dokazování, s jehož výsledky stěžovatelka nesouhlasí. Nicméně na závěrech okresního soudu nic neústavního není. Okresní soud své rozhodnutí pečlivě odůvodnil (opačně věc řešená v nálezu I. ÚS 443/23 , bod 41), vyšel mj. z elektronické komunikace stěžovatelky s jiným obžalovaným v související trestní věci, z níž dovodil její podstatně lepší autonomii vůle, než tvrdila obžaloba. Z komunikace plyne obstojná orientovanost stěžovatelky (přesně popisuje, plánuje, vysvětluje, spekuluje apod.), čemuž se dále okresní soud detailně věnoval a dovodil dostatek svobodné vůle stěžovatelky ke konsensuálnímu pohlavnímu styku.
Skutečnost, že stěžovatelka (v rozporu s tím, co bylo tvrzeno v obžalobě i v některých lékařských zprávách) plynule čte, si okresní soud ověřil při jejím výslechu, kde bez zaváhání plynule přečetla část slovního hodnocení z vysvědčení, které jí soud předložil. Stejně tak stěžovatelce nedělalo problém přečíst poznámky při jejím výslechu v přípravném řízení (bod 39 napadeného rozsudku). V tomto smyslu soud vyvrátil též úvahy stěžovatelky, že snad onu elektronickou komunikaci vůbec nepsala či nevedla.
7. Není proto na Ústavním soudu, aby skutkový stav zjištěný okresním soudem nahrazoval vlastnímu úvahami. Ostatně přesvědčivý rozsudek okresního soudu vedl státní zastupitelství k tomu, že proti rozsudku nepodalo odvolání.
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu