Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š., zastoupené JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou, sídlem Národní třída 349/71, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2025 č. j. 77 Co 26/2025-50 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. prosince 2024 č. j. 0 Nc 439/2024-33, 8 P a Nc 324/2024, 8 P a Nc 325/2024, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a M. I., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (v ústavní stížnosti uvádí nesprávně číslo jednací rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně; dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že u Okresního soudu v Hodoníně bylo na návrh vedlejšího účastníka zahájeno řízení o omezení svéprávnosti stěžovatelky a opatrovnictví. Soud podle § 37 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") jmenoval na návrh vedlejšího účastníka stěžovatelce opatrovníkem pro řízení pana M. I. st. (výrok II.). Stěžovatelka udělila plnou moc advokátce JUDr. Haně Koudelové.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") výrok II. usnesení okresního soudu potvrdil. Uvedl, že se stěžovatelka na výzvu okresního soudu, koho navrhuje do funkce opatrovníka pro řízení, nevyjádřila. Neučinila tak ani její právní zástupkyně, kterou si následně zvolila k zastupování v řízení. Podle krajského soudu postupoval okresní soud při výběru opatrovníka pro řízení v jejím nejlepším zájmu. Pokud by syn stěžovatelky jevil o stěžovatelku zájem, měl by od ní informace o zahájení řízení a byl by jí nápomocen.
4. Stěžovatelka uvádí, že okresní soud ustanovil opatrovníka na návrh vedlejšího účastníka, který byl navrhovatelem v řízení o omezení svéprávnosti. Jmenovaný opatrovník je otcem vedlejšího účastníka (a zetěm stěžovatelky). Při jmenování vycházel z tvrzení vedlejšího účastníka. Stěžovatelka se však se jmenovaným opatrovníkem již dlouhou dobu nesetkala, jejich vztahy nikdy nebyly příliš dobré. Ve skutečnosti, že je jmenovaný opatrovník otcem vedlejšího účastníka shledává podjatost opatrovníka a zájem na výsledku řízení. Postup soudu byl v rozporu s § 29 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Soudy se jí sice dotázaly, zda navrhuje někoho, kdo by ji v řízení zastupoval, ale když sama návrh neučinila, neoslovil jejího syna a vyhověl návrhu vedlejšího účastníka. I když se právní zástupkyně nevyjádřila k návrhu na osobu opatrovníka, nebyly soudy zbaveny povinnosti ověřit, zda skutečnosti uváděné budoucím opatrovníkem jsou pravdivé a zda je opatrovník takovou funkci schopen vykonávat, s ohledem na jeho vztah k navrhovateli.
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
7. Opatrovník pro řízení je osobou, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Při jeho ustanovení je proto třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného [srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 629/04
(N 69/36 SbNU 731)]. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") výslovně neřeší, kdo má být opatrovníkem pro řízení o omezení svéprávnosti jmenován. Podle § 29 odst. 4 o. s. ř. opatrovníkem soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Při výběru osob pro ustanovení opatrovníka pro řízení o omezení svéprávnosti je nevhodné ustanovit těmito opatrovníky blízké příbuzné, kteří dali podnět k zahájení řízení, to pro nebezpečí kolize zájmů mezi takovými blízkými příbuznými a posuzovaným, jež by mohla ovlivnit i průběh řízení a ohrozit jeho nestrannost, nelze-li v některých případech vyloučit určitý osobní zájem příbuzného na rozhodnutí. Pokud se stal příbuzný podáním návrhu na zahájení řízení účastníkem tohoto řízení, je již pojmově vyloučeno, aby byl ustanoven opatrovníkem pro totéž řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 1977 sp. zn. Cpj 160/1976).
8. V posuzovaném případě okresní soud jmenoval opatrovníkem stěžovatelky pro dané řízení otce navrhovatele. Stěžovatelka neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by k závěru o střetu zájmů mezi ní a opatrovníkem (kromě příbuzenského vztahu s navrhovatelem) nasvědčovaly. V případě pochybností měla stěžovatelka možnost navrhnout jiného opatrovníka, z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že okresní soud vyzval stěžovatelku, aby mu sdělila, koho do funkce navrhuje. Tato jí byla doručena 1. 11. 2024, opatrovník byl stěžovatelce jmenován dne 5. 12. 2024. Stěžovatelka se na výzvu nevyjádřila. Stěžovatelka si navíc v řízení v souladu s § 37 odst. 1 z. ř. s. zvolila zmocněnkyni, advokátku. Ta předložila plnou moc udělenou jí k zastupování stěžovatelky dne 20. 11. 2024 (s datací ke dni 16. 11. 2024). I její zmocněnkyně tedy měla dostatečný časový prostor tak učinit, nejde o nijak složitý procesní úkon.
9. Nutné je také zdůraznit, že zákon o zvláštních řízeních soudních umožňuje posuzovanému zvolit si vedle soudem jmenovaného opatrovníka zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka (§ 37 odst. 1 z. ř. s.). Právě on má být osobou, které posuzovaný věří, považuje ji za bližší, než je osoba soudem jmenovaného opatrovníka nebo si ji zvolí s ohledem na její předpokládané odborné kvality. Z usnesení krajského soudu vyplývá, že stěžovatelka byla v řízení zastoupena advokátkou. Její práva v řízení tedy byla již tím dostatečně chráněna. Jsou-li totiž úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, soud musí posoudit, který z úkonů je v zájmu posuzovaného (§ 37 odst. 2 z. ř. s.). Stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by před podáním ústavní stížnosti tato situace nastala.
10. Pokud navíc opatrovníka ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává zcela, anebo zcela nedostatečně [srov. nález ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 629/04
(N 69/36 SbNU 731)].
11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. srpna 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu