Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. D., zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024 č. j. 25 Cdo 343/2024-1261, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2023, č. j. 14 Co 246/2023-1233 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. května 2023 č. j. 28 C 93/2017-1185, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a 1) státní příspěvkové organizace Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, sídlem Šrobárova 1150/50, Praha 10 - Vinohrady, 2) státní příspěvkové organizace Fakultní nemocnice v Motole, sídlem V Úvalu 84/1, Praha 5 - Motol, a 3) obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna a.
s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily její základní práva podle čl. 31 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka se žalobou domáhala po prvních dvou vedlejších účastnicích zaplacení náhrady újmy způsobené nesprávným lékařským postupem. Tvrdila, že první dvě vedlejší účastnice nepostupovaly v souladu se všemi dostupnými znalostmi a postupy lékařské vědy (lege artis), neboť včas nediagnostikovaly lymskou boreliózu a stěžovatelku nesprávně medikovaly. V důsledku těchto pochybení mělo dojít ke zhoršení stěžovatelčina zdravotního stavu, ke vzniku nákladů na léčení ve výši 292 446 Kč, které si musela hradit sama, k neschopnosti vykonávat práci, takže jí měl ujít zisk ve výši 587 000 Kč. Za bolesti a duševní útrapy požadovala odškodnění ve výši 3 100 000 Kč, na ztížení společenského uplatnění požadovala 6 024 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu nejprve zamítl z důvodu promlčení práv uplatněných žalobou.
Jeho rozsudek však následně zrušil Městský soud v Praze. Obvodní soud poté ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu znovu zamítl, tentokráte ale z jiných důvodů. Z provedených důkazů, včetně znaleckého posudku Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví, vyvodil závěr, že první dvě vedlejší účastnice postupovaly lege artis. Hlavní příčinou zdravotních obtíží stěžovatelky je duševní a psychosomatické onemocnění, které však není v příčinné souvislosti s lymskou boreliózou.
3. Městský soud k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu potvrdil. Doplnil dokazování ke správnosti závěrů MUDr. Klubala a doc. MUDr. Lobovské ohledně diagnostiky a léčení lymské boreliózy u stěžovatelky. Uzavřel, že závěry těchto lékařů byly chybné a naopak diagnostické postupy vedlejších účastnic byly správné a odpovídající moderní medicíně. Potvrdil závěr obvodního soudu, že první dvě vedlejší účastnice postupovaly lege artis. Příčinou zdravotních obtíží stěžovatelky jsou onemocnění, která nejsou v příčinné souvislosti s lymskou boreliózou. Není proto dán předpoklad pro vznik odpovědnosti vedlejších účastnic za újmu stěžovatelky.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu. Na promlčení rozhodnutí městského soudu nezáviselo. Ke stěžovatelkou namítaným procesním vadám Nejvyšší soud uvedl, že soudy objasnily, na základě jakých zjištění měly za prokázané rozhodné skutečnosti, zejména to, že první dvě vedlejší účastnice při léčbě nepochybily, a že není třeba provádět další dokazování, a to i proto, že navržené důkazy nebyly způsobilé vyvrátit odborné závěry provedeného znaleckého posudku. Přípustnost dovolání nemůže sám o sobě založit ani nesouhlas s posouzením náhrady nákladů řízení.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje dosavadní průběh řízení. Obecné soudy nesprávně neprovedly důkaz jejím účastnickým výslechem a výslechem svědků. Skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v extrémním rozporu s právními závěry městského soudu. Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením promlčení. Rozhodnutí obecných soudů jsou nepřezkoumatelná. Stěžovatelku kouslo klíště, proto navštěvovala zdravotnická zařízení prvních dvou vedlejších účastnic. Jejich léčba však nevedla k diagnostikování příčiny zdravotních problémů a k jejich vyléčení. Na své náklady si stěžovatelka zařídila vyšetření v Německu, kde zdravotní péče proběhla řádně.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud připomíná, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud jejich rozhodnutí zruší pouze tehdy, jsou-li neústavní. To však v této věci neshledal.
8. Obecné soudy náležitě stěžovatelce vysvětlily, proč neprovedly důkaz jejím účastnickým výslechem a výslechem svědků (body 59, 60 a 62 rozsudku městského soudu, bod 15 usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatelka pomíjí, že zjišťování skutečnosti, zda vedlejší účastnice postupovaly v dané věci lege artis, záleží především na znaleckém zkoumání.
9. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry Ústavní soud neshledal, jakož ani namítanou nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí (srov. k tomu přehledně zejm. napadený rozsudek městského soudu, body 35 až 57). Ostatně stěžovatelka k těmto výhradám ani blíže neargumentuje.
10. S věcí mimoběžná je námitka stěžovatelky, že obecné soudy nesprávně posoudily promlčení. Na tom totiž jejich rozhodnutí vůbec nezávisela (bod 14 usnesení Nejvyššího soudu). Obecné soudy zamítly žalobu z důvodu, že nebyly naplněny podmínky pro vznik odpovědnosti za újmu, nikoli z důvodu promlčení (jinak tomu bylo jen v prvním, ovšem zrušeném rozsudku obvodního soudu, srov. k tomu též body 116 a 117 nyní napadeného rozsudku obvodního soudu).
11. Z těchto důvodů je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu