Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatelky FC Factoring, s. r. o. v likvidaci, Klíčova 1261/2d, Brno, právně zastoupené advokátem Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2011 sp. zn. 8 Cmo 224/2011, takto: Ústavní stížnost a návrh na odklad vykonatelnosti se odmítají.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
Nad již uvedené připomíná Ústavní soud, že se k problematice nákladů řízení staví rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu, ačkoli může mít citelné dopady do majetkové sféry účastníků řízení. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Na druhé straně je však třeba mít na zřeteli, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého soudního procesu, kdy výrok o nákladech řízení musí korespondovat s výsledkem řízení ve věci samé s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu.
Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Nic takového však ve stěžovatelově věci zjištěno nebylo, neboť vrchní soud se při odůvodňování změny nákladového výroku striktně přidržel dikce zákona.
V souvislosti s aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. je výklad důvodů hodných zvláštního zřetele především na obecných soudech, do jejichž úvahy Ústavní soud zpravidla nezasahuje. Samotná skutečnost, že vrchní soud v tomto konkrétním případě nedohledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ještě neznamená, že se tím dopustil zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, neboť uvedené ustanovení představuje výjimku z pravidla, pro jehož aplikaci odvolací soud jen neshledal podmínky. Navíc uvedené ustanovení dává soudu pouze možnost postupovat určitým způsobem, nejedná se zde o povinnost. Z toho důvodu se pak také vrchní soud, oproti nalézacímu soudu, přichýlil při posuzování otázky nákladů řízení k aplikaci ustanovení § 146 odst.
2. Ústavní soud sice považuje v souvislosti s projednávaným případem poukaz stěžovatelky na hodnotu spravedlnosti za přiléhavý, nicméně ne každá nesprávnost či nespravedlnost zakládá sama o sobě zásah do základních práv a svobod, tím méně pak v souvislosti s náklady soudního řízení.
Vzhledem k uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu