Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele R. V., právně zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, Hráského 406, Benešov, proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 5. 2006, č.j. Nc 16/2003-13, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006, č.j. 16 Co 552/2006-22, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Výše uvedenými usneseními mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantována čl. 1, čl. 11 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina). Stejně tak mělo dojít k porušení čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 2 Ústavy ČR.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
K námitkám stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že se k nim vyjádřil již ve svém stanovisku ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, v němž mimo jiné uvedl, že "Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.".
Stěžovatel ve svém návrhu odvíjí svoji argumentaci od teze, dle níž by měl být exekutor při výkonu některých oprávnění soudu nadán stejnou materiální nezávislostí jako samotný soudce, přitom však zcela opomíjí argumentaci k postavení soudce a exekutora uvedenou v citovaném stanovisku pléna. Exekutor je na výsledku exekuce materiálně zainteresován a i při provádění exekuce prostřednictvím soudního exekutora jsou zásadní rozhodnutí týkající se exekučního řízení ponechána na nestranném, nezávislém a na výsledku exekuce hmotně nezúčastněném soudu.
Soudní exekutor vystupuje při výkonu své činnosti v postavení podnikatele a je tak zcela přirozené, že je podroben určité míře podnikatelského rizika.
K námitce o "veřejnoprávní" povaze postavení exekutora při výkonu exekuční činnosti, jakož i k obavám o "ekonomickou existenci", stejně jako k důsledkům rozhodnutí o nákladech exekuce pro faktickou nezávislost exekutorů v řízení, odkazuje Ústavní soud stěžovatele opět na svoji stávající judikaturu (zejména na rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 118/05 ,
III. ÚS 158/05 ,
II. ÚS 294/05 ,
III. ÚS 613/05 ).
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. září 2007
Miloslav Výborný předseda senátu