Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky MicroTeam, s.r.o., IČO 26854457, sídlem Lomnice 103, zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2022 č. j. 25 Cdo 489/2021-262, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2020 č. j. 15 Co 67/2020-230 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. prosince 2019 č. j. 38 C 205/2018-188, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, a obce Lomnice, sídlem Lomnice 42 jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i požadavek na ochranu základních práv soudní mocí podle čl. 10, čl. 90, čl. 92, čl. 95 odst. 1, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Stěžovatelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntálu (dále jen "okresní soud") domáhala náhrady škody ve výši 606 588 Kč s příslušenstvím, která stěžovatelce vznikla z důvodu překopnutí vodovodní přípojky vedoucí do objektu bez č. p., č. e. jiné stavby, stojící na pozemku p. č. st. 35/1 v obci a k. ú. Lomnice u Rýmařova, vše zapsáno na LV č. 137 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, kdy pozemek je ve vlastnictví žalované ? obce Lomnice (dále jen "žalovaná"). Částka 606 588 Kč se sestává z ušlého zisku ve výši 401 000 Kč, 14 000 Kč jako rozvod vody, 8 000 Kč jako náklady na pohonné hmoty a jízdné k zajištění dodávky vody a 120 000 Kč náklady na přebudování šaten. Okresní soud po provedeném dokazování rozhodl tak, že žalobu stěžovatelky výrokem I. zamítl, stěžovatelce uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 145 850,50 Kč výrok II. a České republice na účet okresního soudu náklady státu ve výši 192 Kč. Soud dospěl k závěru, že stěžovatelka vodu v uvedené nemovitosti užívala neoprávněně. Žalovaná pokud odmítla jako vlastník vodovodního řádu připojit stěžovatelku na stávající vodovodní řád z důvodu jejího špatného technického stavu a neexistence dokumentace, jednala po právu a stěžovatelce tímto jednáním nemohla vzniknout žádná škoda.
3. K odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice řízení Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 11. srpna 2020 č. j. 15 Co 67/2020-230 potvrdil jako věcně správný rozsudek okresního soudu (výrok I.). Krajský soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry okresního soudu, rozsudek změnil pouze v nákladových výrocích, a to výrokem II. uložil stěžovatelce zaplatit žalované na nákladech řízení 140 118 Kč a zaplatit jí za odvolací řízení 28 411 Kč výrokem III.
4. Nejvyšší soud usnesením odmítl dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu a uložil stěžovatelce zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 032 Kč. Stěžovatelka v dovolání ve věci samé neuplatnila žádný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci dle §241a, odst. 1 občanského soudního řádu a podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu není dovolání přípustné proti rozhodnutím týkajícím se výroku o nákladech řízení. Soud konstatoval, že těžiště dovolacích námitek stěžovatelky spočívá především v kritice skutkových závěrů krajského soudu týkajících se zejména doby a okolností, za nichž byla přípojka vystavěna a nesouhlas se skutkovými závěry krajského soudu, na jejichž základě byla věc posouzena, po právní stránce však nepředstavuje dovolací důvod podle §241a, odst. l občanského soudního řádu a proto jím nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle § 237 občanského soudního řádu.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve rekapituluje skutkový stav a dosavadní průběh řízení. Právní názor obecných soudů považuje za problematický a tvrdí, že okresní soud zcela liberoval žalovanou obec, ač sama zavinila protiprávní stav a veškerou odpovědnost přenesl na stěžovatelku. Nevzal v úvahu, že stěžovatelka při jednání s žalovanou požadovala uzavření smlouvy o dodávce pitné vody, namontovala vodoměry a chtěla uvést do souladu právní stav se stavem faktickým. Podle stěžovatelky se nemůže dovolat nelegálního vybudování jakékoli stavby ten, kdo ji vybudoval, žalovaná využila svého zásadního pochybení při budování vodovodní přípojky ve svůj prospěch. Zdůraznila, že nesouhlasí s názorem okresního soudu, že žalovaná mohla odpojit tuto vodovodní přípojku od vodovodního řádu jakýmkoli způsobem, aniž by odpovídala za vznik škody, a to považuje za zneužití postavení žalované jako orgánu veřejné moci. Krajský soud vady předchozího řízení nenapravil a řádně se nezabýval tvrzeními stěžovatelky (pozemek p. č. 35/1 byl ve vlastnictví žalované, dodávala prostřednictvím vybudované stavby vodu do objektu stěžovatelky, stěžovatelka platila zálohy 1000 Kč za rok 2015 a 2016 na odběr vody aniž by je žalovaná vrátila), proto stěžovatelka podala dovolání z důvodů nesprávného právního posouzení věci. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, aniž by se řádně věcí zabýval, seznámil se s obsahem spisu a posoudil otázky formulované stěžovatelkou v dovolání. Dále se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud s žádostí o posouzení délky řízení u Nejvyššího soudu, zda doba jednoho roku na vyřízení dovolání dle §243c odst. 1 občanského soudního řádu je dobou přiměřenou.
6. Stěžovatelka považuje rozhodnutí napadená ústavní stížností za zásadně vybočující z ústavních mantinelů daných ústavním pořádkem a v důsledku toho pak došlo k porušení základních práv stěžovatelky, proto navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. září 2022
Jan Filip, v. r. předseda senátu