Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky A. M., právně zastoupené advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem, Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2010 sp. zn. 9 To 590/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka pokládá ve svém návrhu za nepřijatelné, že odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem škody na straně stěžovatelky a jejího manžela. K. K. svým jednáním výkon rozhodnutí zmařil a dosáhl toho, že řízení o výkonu rozhodnutí bylo zastaveno, čímž způsobil stěžovatelce a jejímu manželovi škodu. Stěžovatelka má za to, že jí městský soud neposkytl jakožto poškozené v odvolacím řízení řádnou soudní ochranu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což se však v předmětném případě nestalo. Ústavní soud má za to, že posouzení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním K. K. a vznikem škody je věcí obecných soudů.
Stěžovatelka právní titul pro vymáhání způsobené škody na vedlejším účastníkovi v minulosti získala, a to vydáním pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 10. 2006 sp.zn. 20 Ro 1281/2006. Skutečnost, že v navazujícím vykonávacím řízení nedošlo k realizaci práva poškozených, ještě neznamená, že se tak nemůže stát v budoucnu, kdy K. K. získá majetek, který bude moci být podroben výkonu rozhodnutí. V rámci soudního řízení nelze ztrácet ze zřetele smysl a účel soudního řízení, kterému se vymyká řetězení soudních sporů o náhradu škody, v nichž by škoda mohla být zvyšována pouhým neúspěšným vykonávacím řízením.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. května 2011
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu