Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., zastoupeného Mgr. Veronikou Klaškovou, advokátkou, sídlem Tyršova 2, Kostelec nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. února 2024 č. j. 14 Co 281/2023-2157 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 22. května 2023 č. j. 0 P 8/2011-2081, 12 P a Nc 230/2021, 12 P a Nc 231/2021, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a E. Š. a nezletilých Z. H. a L. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností (po jejím doplnění k výzvě Ústavního soudu o chybějící přílohu) podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zvýšil výživné stanovené stěžovateli (dále též "otec") pro prvního nezletilého z částky 2 800 Kč na částku 5 000 Kč a pro druhého nezletilého z částky 2 600 Kč na částku 4 000 Kč (I. výrok), rozhodl o splatnosti zvýšeného výživného (II. výrok), nově upravil běžný i prázdninový styk otce s nezletilými (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). V odůvodnění konstatoval, že po provedeném dokazování byla prokázána změna podstatných skutečností, na nichž bylo založeno předcházející rozhodnutí o výživném, tj. kvalifikovaná změna poměrů (razantní zvýšení příjmů stěžovatele, které by mohlo vést ke stanovení výživného ve výši cca 6 000 Kč pro každého z nezletilých, avšak přihlédl k nákladům, které otec musí vynaložit na cestovné v souvislosti se stykem), a při úpravě styku zohlednil zájem nezletilých.
3. Rozsudek okresního soudu (ve všech výrocích) napadl stěžovatel odvoláním, na jehož základě Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil I. a II. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil III. výrok tak, že předchozí úprava styku se zrušuje a styk otce s nezletilými se neupravuje (II. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). Krajský soud v odůvodnění podrobně rekapituloval aktuální stanovisko nezletilých sdělené při rozhovoru s kolizním opatrovníkem, při němž uvedli, že se s otcem nechtějí setkávat, a provedl jejich výslech.
Dále připomenul, že již při posledním rozhodování o styku bylo konstatováno, že otec nedokáže dětem vytvořit prostředí, ve kterém by se cítily dobře, že nezletilí odmítali u otce přespávat. Shrnul, že je evidentní, že nedošlo ke zlepšení vztahu nezletilých k otci, přičemž oba jsou ve věku (16 a 15 let), v němž jsou schopni vytvořit si vlastní názor a ten soudu sdělit, a soud je povinen tomuto názoru věnovat patřičnou pozornost. Vyslovený názor nezletilých vyhodnotil jako konzistentní, bez výkyvů, oba mají své zájmy a je logické, že v jejich věku tyto zájmy upřednostňují před setkáváním s otcem, u kterého se nudí, za kterého se stydí, ke kterému rádi nejezdí a dobu strávenou s ním považují za ztrátu času.
Na tomto základě uzavřel, že jiné rozhodnutí než úplné zrušení stávající úpravy styku by bylo v rozporu s jejich zájmy, a dodal, že nejde o zákaz styku otce s nezletilými, je ponecháno na nich, aby případný kontakt navázali, pokud o to budou mít zájem.
4. Stěžovatel je přesvědčen, že osvědčil svými pravidelnými kontakty i péčí, kterou nezletilým věnoval, skutečný zájem na tom být součástí jejich života, věnovat se jim, rozvíjet je a vychovávat. Intenzivně vnímá záměr matky snížit jejich kontakt na minimum a zasahovat do jejich vztahu tak, aby ho děti vnímaly negativně a přisuzovaly mu vlastnosti, které nemá.
5. Krajský soud, konstatuje stěžovatel, nerozhodl o jeho styku s nezletilými, a upozorňuje, že neuvedl ani správně věk dětí, neboť každému uvedl o rok více, než je skutečnost. Neupravení styku není slučitelné s nejlepším zájmem dítěte a není tak naplněno ani právo stěžovatele na styk s dětmi.
6. Stěžovatel dále nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu o jeho povinnosti vyzvedávat děti i odevzdávat je v místě bydliště matky. Veškeré náklady na cestovné, ale hlavně čas, musí investovat výhradně on.
7. Pro úplnost stěžovatel uvádí, že nesouhlasí se stanovenou výší výživného, které považuje za nepřiměřeně vysoké, a je mnohem vyšší, než požadovala matka. Podle jeho názoru mělo být přihlédnuto k tomu, že část jeho příjmů tvoří náhrada za ztrátu na výdělku, přičemž tyto prostředky by mu měly sloužit jako kompenzace zhoršení jeho zdravotního stavu. Soudy opomenuly matčiny příjmy, která např. v roce 2022 prodala lesy získané od svých rodičů za cca 1 600 000 Kč.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek okresního soudu jako celek, avšak krajský soud změnil III. výrok a nahradil ho vlastním rozhodnutím. K rozhodování o ústavnosti změněného výroku rozsudku okresního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo změněno, tj. zrušeno a nahrazeno).
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
11. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
12. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě, včetně rozhodování o vyživovací povinnosti (pozn. tento přístup je nepochybně stěžovateli znám z řízení o jeho předchozích ústavních stížnostech sp. zn. IV. ÚS 3119/17 , sp. zn. I. ÚS 894/20 , sp. zn. I. ÚS 3090/21 ). Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud není konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol spočívá pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. usnesení ze dne 17.
3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15
(U 5/76 SbNU 957)].
13. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky mají povahu nesouhlasu s důvody, na nichž obecné soudy založily napadené rozsudky, a ústavní stížnost tak považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétního rozhodnutí ve svůj prospěch.
14. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v postupech a rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést ke zrušení napadených rozsudků. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o výši výživného na nezletilé a styku otce s nimi. Z odůvodnění napadených rozsudků vyplývají přesvědčivé důvody pro určení výše výživného, tj. zjištění majetkových poměrů rodičů (body 12.
a 13. odůvodnění rozsudku okresního soudu, body 7. až 9. a bod 11. odůvodnění rozsudku krajského soudu), jakož i závěr o podstatné změně poměrů (bod 16. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 21. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Stejné hodnocení se týká posouzení podmínek pro úpravu styku stěžovatele s nezletilými, resp. pro rozhodnutí krajského soudu, že styk se neupravuje (srov. body 20. až 28. odůvodnění rozsudku okresního soudu, body 10., 12., 22. až 25. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
Tím obecné soudy dostály požadavkům na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a objasnil, na základě jakých úvah se rozhodl neupravovat styk nezletilých se stěžovatelem, a ústavně souladným způsobem odůvodnil svůj závěr, že za dané situace je na místě i s ohledem na věk a přání nezletilých jejich styk se stěžovatelem neupravovat.
15. Neopodstatněná je stěžovatelova námitka, že krajský soud každému z nezletilých uvedl o rok více (viz výše bod 5.), protože věku 16 let a 15 let dosáhnou v letošním roce, tj. v roce, kdy krajský soud vydal napadený rozsudek. Také není relevantní stěžovatelovo tvrzení o zvýšených nákladech spojených se stykem (viz výše bod 6.), neboť v důsledku rozhodnutí krajského soudu neupravit styk, nebude muset vynakládat žádné náklady, avšak i kdyby ke styku docházelo, tak okresní soud k nim přihlédl při stanovení výše výživného (bod 17. odůvodnění rozsudku okresního soudu); ani poukaz na údajně opomenuté matčiny příjmy (bod 7. výše), neboť majetkové poměry matky nejsou relevantní pro určení výše jeho výživného.
16. Ústavní soud z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, a to zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a ve zbývající části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu