Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Orgapol, a. s., se sídlem 664 03 Podolí 78, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, AK se sídlem Křížová 18, 603 00 Brno proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2011 č. j. 9 Co 73/2011-201 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 11. 2010 č. j. 30 E 1826/98-163 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstantně připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a není další pravidelnou přezkumnou instancí jejich rozhodnutí s výjimkou případů - což však projednávaná věc není - kdy postup obecných soudů mohl porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)]. Úkolem Ústavního soudu není "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU)].
Tvrzení stěžovatelky, že její základní právo na spravedlivý proces bylo obecnými soudy porušeno tím, že tyto dospěly ohledně účinků doručení předmětného platebního rozkazu ke skutkovým a právním závěrům, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, staví Ústavní soud do role další přezkumné instance, jíž však není.
Z hlediska stěžovatelkou namítaného porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny Ústavní soud konstatuje, že toto právo zahrnuje především právo na "spravedlivé projednání věci" nezávislým a nestranným soudem, veřejně a v přiměřené lhůtě. Rovnost zbraní pak v kontextu práva na spravedlivý proces znamená, že soud je povinen dbát na rovné postavení účastníků řízení a rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práv. Naplnění principu rovnosti zbraní proto nelze v kontextu práva na spravedlivý proces chápat jako povinnost obecných soudů přisvědčit právnímu názoru stěžovatelky, hodnotit důkazy dle představ stěžovatelky či povinnost dospět k právním či skutkovým závěrům, které stěžovatelka považuje za správné.
Ústavní soud v projednávaném případě shledal, že věc stěžovatelky byla projednána nalézacím a přezkoumána odvolacím soudem. Ohledně namítaných závěrů o doručení platebního rozkazu RNDr. J. T. Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí podrobně popsal, jakými úvahami se řídil při hodnocení obou znaleckých posudků Mgr. L. P. a Mgr. J. S. a proč spolu s dalšími předloženými důkazy nepovažoval podpis na doručence platebního rozkazu za podpis povinného. Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo založeno na racionálních a logicky přesvědčivě vybudovaných argumentačních základech, v rámci nichž se odvolací soud vypořádal s veškerými námitkami stěžovatelky.
Z pohledu rovnosti zbraní měl proces před obecnými soudy kontradiktorní charakter; strany měly možnost seznámit se s připomínkami a důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim, přičemž jim byly rovnocenně dány veškeré možnosti k uplatnění jejich práv. Postup obecných soudů v předmětném řízení proto Ústavní soud shledal ústavně souladným.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 9. července 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu