Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele města X, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2023 č. j. 21 Cdo 443/2023-475, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Miroslava Rubáčka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu označeného v záhlaví s tvrzením, že Nejvyšší soud i Krajský soud v Ústí nad Labem porušily čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Ústavní stížnost podal advokát JUDr. Tomáš Těmín, Ph.D., který se v ní označil za zástupce stěžovatele. Ústavní stížnost však trpí vadami, neboť k ní nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (tj. napadeného usnesení Nejvyššího soudu) a dále k ní nebyla přiložena plná moc, která by dokládala oprávnění JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., stěžovatele zastupovat.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že JUDr. Tomáš Těmín, Ph.D., podal v minulosti v zastoupení různých stěžovatelů řadu ústavních stížností trpících stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 552/20 , II. ÚS 2482/20 , IV. ÚS 1513/21 ,
,
,
,
IV. ÚS 676/23
).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby stěžovatele vyzýval k odstranění vad (a k tomu určoval soudcovskou lhůtu) vždy v každém individuálním řízení. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci) jsou známé informace o náležitostech ústavní stížnosti (což je u kvalifikovaného právního zástupce samozřejmostí), pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení o vadách a výzvy k jejich odstranění jako postup neefektivní a formalistický [srov. usnesení ze dne 4. 4. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 6/23
(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Tento předpoklad je u právního zástupce stěžovatele v posuzované věci evidentně naplněn.
6. Vzhledem k uvedeným zjištěním Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj