Osvobození právnických osob od soudního poplatku
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti Městské části Praha 14, se sídlem Bratří Venclíků 1073, 190 00 Praha 9, zastoupené Mgr. I.Ch., advokátem AK v Praze, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, čj. 34 Ro 381/97-13, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 696/97, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 696/97, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 34 Ro 381/97, se zrušují.
Odůvodnění.
Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 696/97, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, č.j. 34 Ro 381/97-13, o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí obou soudů je uvedeno, že "je pojmově vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od zaplacení soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob obecně".
Stěžovatelka nesouhlasí s takovýmto výkladem ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř a poukazuje na to, že účastníkem občanského soudního řízení mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby, a že zákon mezi nimi v tomto smyslu žádné rozdíly nečiní.Postupem obecných soudů se stěžovatelka cítí dotčena ve svém právu na rovné postavení účastníků v řízení zakotveném v Listině základních práv a svobod /dále jen "Listina"/ v čl. 37 odst. 3 a navrhuje, aby Ústavní soud výše citovaná rozhodnutí zrušil.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 1998 připustil, že znění § 138 odst. 1 o.s.ř. nerozlišuje mezi účastníkem jako osobou fyzickou či právnickou, avšak poukázal na historický výklad procesních ustanovení upravujících osvobození účastníka řízení k jeho žádosti jen ve vztahu k fyzickým osobám. S ohledem na obtížnost případného přezkumu finanční situace jednotlivých právnických osob, který by patrně již ve stadiu zahájení řízení soud nadměrně zatížil prováděním důkazů ohledně majetkových poměrů, Městský soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34 Ro 381/97, Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9. 1997 nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti Ing. J.M. na zaplacení dlužné částky představující úhradu nákladů za služby spojené s užíváním nebytových prostor. Městský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání stěžovatelky, napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Z odůvodnění těchto rozhodnutí je patrno, že obecné soudy v podstatě vycházely ze závěru, že je pojmově vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od placení soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby z hlediska sociálních poměrů, a navíc by se jen stěží hledalo kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob obecně.
Pokud by se výklad ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. vztahoval i na právnické osoby, zjišťování jejich majetkových poměrů by soudy již ve stadiu zahájení řízení nepřiměřeně zatížilo, přitom je také obtížné si představit společné hledisko pro posouzení majetkových poměrů různých typů těchto osob. Proto historicky bylo vždy osvobození, mimo zákonného, chápáno jako osvobození pouze osob fyzických. Ústavní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Zásada rovnosti stran je stěžejní zásadou spravedlivého procesu. Je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. l Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních předpisů. Občanský soudní řád výslovně rovnost účastníků řízení stanoví v ustanovení § 18, z něhož pro soudy plyne povinnost zajistit účastníkům stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatňování jejich práv. Je proto třeba také při interpretaci ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., z jehož dikce plyne, že jeho použití se může dovolávat každý účastník, vycházet z pohledu uvedené ústavní zásady rovnosti.
Právnické osoby, mezi něž patří i jednotky územní samosprávy, mají způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi tedy musí zacházet stejným způsobem jako s účastníkem řízení, který je fyzickou osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů právnické osoby při rozhodování o osvobození od soudních poplatků by mělo být obtížné či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby u takového účastníka řízení byla předem a bez dalšího vyloučena možnost použití ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., jehož aplikace může ve svých důsledcích ovlivnit i tak významné právo jako je právo na přístup k soudu.
Je pak věcí judikatury obecných soudů, aby vymezila kritéria poměrů, z nichž bude při aplikaci tohoto ustanovení u právnických osob vycházet. Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo k porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, a proto výše uvedená usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 1998