Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 101 VSPH 809/2021-149 a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. srpna 2021 č. j. 76 ICm 4518/2015-117, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně stěžovatel navrhl vyloučení všech soudců Ústavního soudu z projednávání a rozhodnutí věci.
2. Podání nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30 odst. 1 a § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření směřující k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve nepodaří-li se vady návrhu odstranit, je návrh odmítnut.
4. V nynějším případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v minulosti stěžovateli dostalo dokonce opakovaně. Na výzvy však např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3790/13 , sp. zn. III. ÚS 2344/13 , sp. zn. I. ÚS 4024/14 , sp. zn. I. ÚS 44/15 a dalších adekvátně nereagoval. Je zřejmé, že nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit příslušné vady návrhu. Ve všech odkazovaných případech pak poté, co byl stěžovatel řádně poučen o vadách jeho návrhů a tyto vady neodstranil, byly tyto návrhy z tohoto důvodu odmítnuty, a tudíž si stěžovatel musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom.
5. V řízení o ústavní stížnosti proto není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o zákonných náležitostech návrhu dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v řadě případů předchozích. Je nepochybné, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zákonné požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení se tak jeví postupem neefektivním a formalistickým.
6. Pro neefektivnost dalšího poučování proto v posuzované věci soudce zpravodaj shledal - stejně jako se stalo mnoha předchozích stěžovatelových věcech - důvody pro přiměřené použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r. soudce zpravodaj