Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu M. K., bez právního zastoupení, směřující proti výroku IV. usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 47/2009-168 ze dne 26. února 2009 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 45 P a Nc 107/2007, 0 Nc 1755/2007-146 ze dne 30. října 2008 takto: Návrh se odmítá.
Ústavní soud obdržel podání navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení shora uvedeného výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě a usnesení Okresního soudu v Ostravě.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatelka nebyla právně zastoupena (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala dosud již dvacet jedna dalších návrhů, přičemž k dnešnímu dni bylo rozhodnuto o devatenácti z nich. Z těchto devatenácti případů byla stěžovatelka pouze v šesti případech od počátku řízení zastoupena advokátem. V dalších dvanácti případech byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad podání a poučena o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti. V deseti z nich stěžovatelka tuto vadu podání odstranila. Ve zbývajících dvou případech tak stěžovatelka neučinila a její návrh byl v důsledku toho Ústavním soudem odmítnut (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1423/07 a sp. zn. IV. ÚS 282/08 ).
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti, a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužovala tím, že vyčkávala, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, (přičemž ve dvou případech byly tyto výzvy marné), nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud, stejně jako to učinil již v řízení o návrhu stěžovatelky vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 672/08 , aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění vady podání spočívající v nedostatku právního zastoupení návrh stěžovatelky odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 3. června 2009
Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka