Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti obchodní společnosti CZECHOBAL, s. r. o., se sídlem Pod Nádražím 547, 286 01 Čáslav - Nové Město, zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou, AK se sídlem třída ČSA 300, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2009 č. j. 5 C 261/2008-70 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 1010 č. j. 29 Co 495/2009-98 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení svých ústavně zaručených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že obecné soudy nesprávně vyložily ustanovení právních předpisů týkající se náhrady škody za porušení předsmluvní povinnosti (culpa in contrahendo).
Stěžovatelka ve svém návrhu odkazovala na závěry obsažené v odborné literatuře (konkrétně Dobeš, P., K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata, Právní rozhledy 20/2009), podle nichž v předsmluvním stadiu existuje povinnost stran chovat se tak, aby straně druhé nevznikaly zbytečné náklady. Ačkoliv tomuto požadavku chování vedlejšího účastníka (v původním řízení žalovaného) neodpovídalo, a bylo tedy na místě uložit mu povinnost k náhradě škody způsobené v předsmluvním stadiu, rozhodly obecné soudy v neprospěch stěžovatelky.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
V projednávané věci z uvedeného konkrétně plyne, že je primárně úlohou obecných soudů (a v rámci jejich soustavy pak zejména Nejvyššího soudu), aby judikatorně vymezily podmínky vzniku a rozsah předsmluvní odpovědnosti; rolí Ústavního soudu je v této otázce zejména regulace možných excesů. V reakci na stěžovatelčiny námitky považuje Ústavní za nutné zdůraznit skutečnost, že jak okresní, tak krajský soud výjimečnou existenci odpovědnosti v předsmluvním stadiu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu připustily, a to navzdory absenci explicitní právní úpravy.
S přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem (tedy zejména k obchodním zvyklostem, jimiž se řídil proces objednávání a odebírání zboží) však dospěly k závěru, že ke vzniku odpovědnosti nedošlo a že jednání stěžovatelky bylo lze považovat za přijetí běžného podnikatelského rizika. Jejich právní závěry byly řádně odůvodněny a byly založeny na ústavně konformní (a ustálené) interpretaci přiléhavých ustanovení právních předpisů; proto Ústavní soud proti napadeným rozhodnutím nemůže mít žádných ústavněprávních námitek.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu