Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené JUDr. Danielou Hákovou, advokátkou, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2023 č. j. 70 Co 418/2022-1786 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. srpna 2022 č. j. 50 P 34/2014-1730, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a M. D. a nezletilé M. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva i práva nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jejich práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1, čl. 7 a 8 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") neupravil styk stěžovatelky (matky) s nezletilou (I. výrok), výživné stanovené stěžovatelce pro nezletilou naposledy částkou ve výši 8 000 Kč snížil s účinností od 1. 4. 2022 na částku 4 000 Kč měsíčně s tím, že takto stanovené výživné je matka povinna hradit vždy do každého 15. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno, k rukám prvního vedlejšího účastníka (otce) [II. výrok] a konstatoval, že tímto se mění rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2019 č. j. 11 P 125/2014-951, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020 č. j. 100 Co 335/2019-1352 (III. výrok). Dále otci uložil povinnost vždy do konce kalendářního čtvrtletí písemně informovat stěžovatelku o všem podstatném, co se týká nezletilé, zejména o jejím školním prospěchu a chování ve škole i o jejích mimoškolních aktivitách a zdravotním stavu. O nenadálých událostech závažné povahy soud otci uložil povinnost informovat stěžovatelku bezodkladně (IV. výrok). Návrh otce na zvýšení výživného zamítl (V. výrok), stejně jako návrh stěžovatelky na svěření nezletilé do její péče (VI. výrok) a návrhy na výkon tam specifikovaných rozhodnutí (VII. výrok). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (VIII. výrok).
3. Výrok o tom, že se styk stěžovatelky s nezletilou neupravuje (pouze proti němu je fakticky namířena stížnostní argumentace, byť je navrhováno zrušení napadených rozhodnutí v celém rozsahu - pozn. Ústavního soudu), obvodní soud odůvodnil zejména neměnným a opakovaně vysloveným stanoviskem nezletilé, která již dosáhla věku šestnácti let. Vynucený kontakt by podle názoru soudu celou situaci dále zhoršoval a nevedl by k uklidnění vzájemných rodinných vztahů. Nezletilá je ve stávajícím prostředí v péči otce spokojená, přičemž bylo na místě dopřát jí klidu a umožnit jí soustředit se na středoškolské studium, k němuž nastoupila. K námitce stěžovatelky o manipulaci nezletilé otcem soud uvedl, že přirozeně dochází k situacím, kdy nezletilí přejímají názory z pečujícího prostředí; nezletilá však je již dost stará na to, aby na věc měla vlastní názor. Rodiče dlouhodobě nejsou schopni spolu komunikovat, nezletilá je do jejich konfliktu zavlečena, což logicky vyústilo v to, že si zvolila jedno výchovné prostředí, ke kterému se upnula, a vše ostatní upozadila. Přesto, že soud styk ponechal neupraven, zdůraznil, že není zakázán a nezletilá se se stěžovatelkou mohou stýkat tak, jak si budou obě přát.
4. K odvoláním obou rodičů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu v I. výroku o styku, v V. výroku o zamítnutí návrhu otce na zvýšení výživného, v VI. výroku o zamítnutí návrhu stěžovatelky na svěření nezletilé do její péče a v VII. výroku o zamítnutí návrhu na výkon rozhodnutí (I. výrok). V II. a III. výroku jej změnil tak, že výživné stěžovatelky pro nezletilou se snižuje na částku 6 000 Kč měsíčně, jinak jej v těchto výrocích potvrdil (II. výrok). Ve IV. výroku rozsudek obvodního soudu změnil jen tak, že informační povinnost uložená otci se mu ukládá do konce každého kalendářního měsíce, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (III. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (IV. výrok).
5. Městský soud ve shodě s obvodním soudem dospěl k tomu, že nebylo namístě upravit styk nezletilé se stěžovatelkou. Nezletilá je již na takové intelektuální úrovni, že je schopna se rozhodnout o přístupu k podstatným otázkám svého života a je jednoznačně schopna posoudit, zda chce či nechce navazovat se stěžovatelkou pravidelný kontakt. Ten nezletilá soustavně odmítá již od roku 2020 a její názor je od té doby neměnný. Městský soud připustil, že s ohledem na vleklý rodičovský konflikt již není schopen s odstupem času posoudit, co přesně bylo základním důvodem pro odmítavý postoj nezletilé, bylo nicméně nepochybné, že jakákoliv násilná úprava styku by celou situaci mohla jedině zhoršit a učinit nenávratný blok ve vztazích nezletilé se stěžovatelkou. Nebude-li styk vynucován, může to podle názoru soudu přinést v budoucnu pozitivní výsledky a nezletilá může sama znovu projevit zájem o kontakt se stěžovatelkou.
6. Stěžovatelka úvodem popisuje v podstatě bezproblémový styk, který s nezletilou probíhal až do září 2020, kdy nezletilá stěžovatelce sdělila, že pojede domů k otci, přičemž důvody, proč si přála styk ukončit, jí nesdělila. Stěžovatelka je přesvědčena, že se tak stalo z důvodu manipulace nezletilé otcem. Tím se však soudy nezabývaly. Stejně tak se nezabývaly ani tím, že v roce 2020 styk probíhal, když naopak nepravdivě uvedly, že nezletilá styk odmítá soustavně a dlouhodobě. V důsledku napadených rozhodnutí byla stěžovatelka fakticky zbavena všech rodičovských práv, přičemž pochybení soudů se promítlo i do postavení nezletilé, která je poškozena nejen absencí kontaktu se stěžovatelkou, ale trpí rovněž sociální izolací, neboť se stýká pouze s otcem.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilé vedlejší účastnice. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 a sp. zn. IV. ÚS 515/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
10. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů ani v jejich rozhodnutích žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek právě uvedených posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a mohlo by vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani obsah stěžovatelčiných námitek, které - byť je z nich zřejmý nesouhlas se způsobem, jakým bylo rozhodnuto o jejím návrhu na úpravu styku s nezletilou - fakticky neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci.
11. Za popsané situace Ústavní soud uzavírá, že obě napadená rozhodnutí obsahují podrobné a přesvědčivé zdůvodnění toho, proč nebylo namístě proti jasně vyjádřené vůli nezletilé upravovat její styk se stěžovatelkou a proč bylo naopak vhodné dopřát jí klid a prostor k tomu, aby si v budoucnu mohla cestu zpět ke stěžovatelce nalézt sama. Ke konkrétním stížnostním námitkám pak lze již jen ve stručnosti doplnit následující.
12. Ke stěžovatelčině výtce, že se soudy nezabývaly tvrzenou manipulací nezletilé otcem, lze odkázat např. na bod 19 odůvodnění rozsudku městského soudu, v němž se k této námitce uvádí, že "ve změti antipatií rodičů odvolací soud s odstupem času není schopen posoudit, co přesně bylo ‚spouštěcím mechanismem' či základním důvodem pro odmítání [nezletilé] stýkat se s matkou..." K tomu Ústavní soud v obecnosti doplňuje, že i v případě, že by bylo prokázáno, že nezletilá byla skutečně původně negativně ovlivněna chováním či jednáním otce, nemohlo by to samo o sobě nic změnit na správném závěru obecných soudů, že násilná úprava styku dítěte (nadto již ve věku blížícím se dospělosti) s rodičem, s nímž se stýkat - lhostejno z jakých důvodů - zcela odmítá, by jen stěží mohla přispět k nápravě narušených rodinných vztahů, spíše naopak.
13. Neopodstatněnou je i námitka, že soudy nezohlednily, že až do roku 2020 se nezletilá se stěžovatelkou běžně stýkala. Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy z této - nikým nerozporované - skutečnosti vycházely (viz např. vyjádření nezletilé v bodě 9 nebo informace vyplývající z "tabulky styků" v bodě 11 odůvodnění rozsudku obvodního soudu, případně bod 14 odůvodnění rozsudku městského soudu) a do svých úvah ji zahrnuly (viz např. bod 19 odůvodnění rozsudku městského soudu). Podstatným pro jejich posouzení ale bylo to, že od zmíněného období se nezletilá se stěžovatelkou již za žádných okolností stýkat nechce a na jejím stanovisku se až do současnosti nic nezměnilo.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu