Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Šťastné, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, sídlem Velké náměstí 29/39, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2024, č. j. 22 Cdo 2002/2023-136, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2023 č. j. 21 Co 54/2023-118 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2022 č. j. 38 C 179/2021-92, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Ivy Smotlachové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka se žalobou podanou proti vedlejší účastnici domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. X1 o výměře 155 m2 v katastrálním území K. (samostatně vymezená část pozemku parc. č. X2). Tvrdila, že vlastnické právo k tomuto pozemku nabyla vydržením, neboť byla po dobu více jak deseti let v dobré víře, že je tento pozemek součástí jejího pozemku parc. č. X3. Okresní soud v Hradci Králové žalobu rozsudkem zamítl, Krajský soud v Hradci Králové rozsudek potvrdil a dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením odmítl, neboť všechny stěžovatelkou v dovolání formulované otázky již byly judikaturou vyřešeny a soudy rozhodly v souladu s judikaturou.
Všechny soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka krátce po zakoupení pozemku parc. č. X3 zjistila, že je k němu připlocen také pozemek jiného vlastníka, proto tento pozemek koupila (nyní jde o pozemek parc. č. X4). V této situaci však musely stěžovatelce vzniknout objektivní pochybnosti, jaké jsou vlastně přesné vlastnické hranice pozemku parc. č. X3, musela mít tedy pochybnosti, kam až její pozemek sahá. Obvyklé míře opatrnosti by za takové situace odpovídalo alespoň nahlédnutí do katastrální mapy, ze které by stěžovatelka musela zjistit, že kromě jí zakoupených pozemků parc.
č. X3 a X4 užívá i pozemek vedlejší účastnice parc. č. 230/3, který leží mezi pozemky parc. č. X3 a X4. Stěžovatelka mohla být v dobré víře (pokud vůbec) jen v období od 4. 11. 2005 do počátku ledna 2006, kdy zakoupila pozemek parc. č. X4. Podmínky potřebné k vydržení nesplnila.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje tvrzení z řízení před obecnými soudy a rekapituluje závěry obecných soudů. Namítá, že obecné soudy nezohlednily ustanovení občanského zákoníku, podle něhož se dobrá víra předpokládá. Pozemek parc. č. X4 kupovala za bagatelní částku. Nesouhlasí s tím, že měla povinnost prostudovat katastrální mapu.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s aplikací podústavního práva obecnými soudy. Ústavní soud ovšem není dalším článkem v soustavě obecných soudů. Jeho úkolem není přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [k tomu např. nález ze dne 14. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2398/18
(N 147/95 SbNU 272), bod 25].
6. Na závěrech obecných soudů o nedostatku dobré víry stěžovatelky nejpozději od 6. 1. 2006 není nic neústavního. Všechny obecné soudy svá rozhodnutí pečlivě odůvodnily (body 16 až 20 usnesení Nejvyššího soudu, body 13 až 16 rozsudku krajského soudu, str. 6 rozsudku okresního soudu). Předpoklad dobré víry stěžovatelky soudy vyvrátily. Nic na jejich závěrech nemůže změnit ani bagatelní výše částky, za kterou stěžovatelka kupovala pozemek parc. č. X4. Podstatné je, že stěžovatelka si musela být vědoma toho, že domnělé hranice pozemku parc. č. X3 neodpovídají skutečnosti. Není proto nijak nepřiměřená úvaha obecných soudů, že za takových okolností stěžovatelka měla a mohla skutečné hranice pozemku parc. č. X3 ověřit v katastru nemovitostí.
7. Z těchto důvodů je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu