Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Pragner s.r.o., se sídlem Praha 4, Pod Lesem 2147/23, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, č.j. 20Cdo 1570/2006-36, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2005, č.j. 10Co 625/2005-18, a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 4. 2005, č.j. 2E-Nc 944/2005-10, spojené s návrhem na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka tvrdí porušení zásady rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny a porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů v otázce výkladu ust. § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. došlo k diskriminaci stěžovatelky ve srovnání s ostatními subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci. Stěžovatelka považuje výklad cit. ustanovení soudy v jejím případě za nepřípustně rozšiřující. Dovozuje, že jí na základě takového výkladu byly uloženy povinnosti nad rámec stanovený právním předpisem. Nesprávné právní posouzení potom dle názoru stěžovatelky vedlo k tomu, že se nemohla účinně domáhat svých práv před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že její argumentace uplatněná v dovolání neobsahovala otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v minulosti podala několik obsahově srovnatelných ústavních stížností, ve kterých byla použita prakticky totožná argumentace. Ústavní soud se touto argumentací zabýval a jeho závěry jsou podrobně rozvedeny např. v rozhodnutí ve věci sp.zn. II.ÚS 688/06 , dále sp.zn. IV.ÚS 728/06 nebo sp.zn. IV.ÚS 83/07
. Vzhledem k tomu, že posuzovaná ústavní stížnost nepřináší z tohoto hlediska nic nového, je na tomto místě možno na výše citovaná rozhodnutí odkázat, neboť plně dopadají i na tento případ.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze pak stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k návrhu na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. [§ 43 odst. 2 písm. b), § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2007
Miloslav Výborný předseda IV. senátu Ústavního soudu